Srpen Euro se kupuje za 23 korun

• „Velkým ostrovem, který drží světovou ekonomiku nad vodou, jsou poprvé v historii»rozvíjející se trhy«, kam patří i Česko. Krize přichází z těch nejvyspělejších trhů a nově se rozvíjející země a jejich finanční sektory odolávají turbulencím překvapivě dobře.“ (guvernér ČNB Zdeněk Tůma 29.8

Září Pád investiční banky Lehman Brothers

• „Ve světě panuje krize důvěry. Investoři jako do bezpečného přístavu utíkají k české koruně a její kurz posiluje.“ (Radní ČNB Tomšík, 16.9.)

Říjen Krachují islandské banky

• „Česká ekonomika je stabilní. Příští rok by měla ekonomika růst přibližně o 3,4 procenta.“ (guvernér ČNB Zdeněk Tůma 2.10.)

• „Finanční krize se nás nedotkne.“ (premiér Mirek Topolánek 5.10.)

• „Zpomalení ekonomiky přijde. Jediné, co se však stane, je, že Češi budou bohatnout o něco pomaleji než dosud. Záporný růst a následná recese Česku rozhodně nehrozí,“ (ministr financí Miroslav Kalousek 5.10.)

• „Česká republika má obrovské štěstí, že naše ekonomika má českou korunu, která ji do jisté míry chrání od toho, co se děje ve zbytku světa a eurozóny.“ (prezident Václav Klaus 26.10.)

Listopad ČNB snižuje úrokové sazby o 0,75 procenta.

• „V základním scénáři počítáme s růstem české ekonomiky o 2,9 procenta. Podle alternativního, chmurného scénáře čeká Česko jenom půlprocentní růst.“ (Ředitel měnové sekce ČNB Holub 30.11.)

Prosinec První údaje o pádu průmyslu

Rok 2009

Leden Vláda předpovídá v roce 2009 růst 1,4 procenta

• „I přes zhoršující se ukazatele by česká ekonomika letos neměla spadnout do recese.“ (guvernér ČNB Zdeněk Tůma 21.1.)

• „Prověřujeme dva scénáře. Jeden je, že ekonomika bude ještě ve fázi růstové. Druhý je, že ekonomika se dostane do fáze poklesu.“ (premiér Mirek Topolánek 25.1.)

Únor Euro se kupuje za 29 korun

 

Česká republika 2009 – aktualne.cz

• Naprosto v protikladu s očekáváním ekonomů se vyvíjel HDP v Česku. Zatímco experti očekávali v posledním čtvrtletí jeho další růst, HDP klesl o 0,6 za čtvrt roku, v porovnání s posledním kvartálem 2008 dokonce o 4,2 procenta. Celoročně poklesl hrubý domácí produkt Česka o 4,3 procenta. Pro letošní rok už experti i Česká národní banka počítají s růstem ekonomiky, přibližně okolo jednoho procenta.

Slovenská ekonomika loni podle předběžných odhadů zaznamenala propad o 4,7 procenta, její stav už se ale zlepšuje. Oznámil to tamní statistický úřad. Ve čtvrtém čtvrtletí se totiž pokles hrubého domácího produktu zmírnil na 2,7 procenta, ještě ve třetím čtvrtletí ekonomika zaznamenala propad o 4,9 procenta. Výsledek za čtvrté čtvrtletí je lepší, než čekali analytici. Ti počítali s propadem HDP skoro o čtyři procenta.

 

KRIZE V EUROZÓNĚ

Dluhová krize v eurozóně se postupně šíří od roku 2009. Její příčinou je vysoký veřejný dluh části eurozóny. Zadlužení bylo u některých zemí způsobeno nezodpovědnou fiskální politikou (především Řecko), ovšem do problémů se vlivem rozdílů ve výkonnosti a konkurenceschopností ekonomik a ve fázích hospodářského cyklu mezi jednotlivými státy eurozóny dostaly i řádně hospodařící státy, které byly nízkými úroky ECB nahnány do pasti realitního boomu (Irsko a Španělsko). Přetrvávají́ značné́ nejistoty ohledně̌ vývoje v eurozóně a dalšího vývoje dluhové́ krize (krize ještě neskončila).

STARÉ A NOVÉ TRHY

Krizí byly zasaženy všechny trhy, aktuálně se stabilizují. Realitní trh v České republice, ale i po celém světě roste.

 

PERSPEKTIVY SVĚTOVÉ EKONOMIKY

Nový hegemon z BRICS? Úpadek Číny a USA?

BRICS

BRICS je zkratkovité (akronymní) označení společného hospodářského uskupení Brazílie, Ruska, Indie, Číny a Jižní Afriky. Byl poprvé použit Jimem O'Neillem z investiční banky Goldman Sachs v roce 2001; tehdy ještě jako BRIC – Jižní Afrika přistoupila k uskupení v prosinci 2010 a formálně byla uvedena v členství 18. února 2011. Podle názoru banky se mají tyto ekonomiky v roce 2050 vzhledem ke svému rychlému růstu stát dominantními ekonomikami světa.

 

HDP Brazílie meziročně už dva kvartály klesá, o Rusku se hovoří jako o největším kandidátovi na hluboký propad v roce 2015. Dosavadní lídr skupiny BRIC, Čína, stále vykazuje vysoké míry růstu, na záda mu ale dýchá největší jižní soused - Indie. Podle aktuálního výhledu Mezinárodního měnového fondu by míra růstu HDP v Indii měla překonat tu čínskou již v roce 2016. To se nestalo už hezkou řádku let. Čína se navzdory rychlému růstu potýká s řadou problémů. Mezi jinými lze zmínit například vysokou míru korupce ve firemním sektoru a velkou míru zaúvěrování, vláda se navíc snaží o přeorientování ekonomiky z vývozního průmyslového obra více na domácí spotřebu. Základnu k tomu má nepochybně dostatečnou. Co do počtu obyvatel má ale Indie obdobný potenciál. Dýchavičnou ekonomiku z posledních let by měla podle analytiků v dalších letech podpořit snaha politiků. Výhled MMF se bude ještě několikrát měnit a realita může být ještě úplně jiná, nicméně když se mluví o nejvíce "žhavém" trhu v rámci BRIC, ekonomové stále častěji ukazují právě na Indii.

 

Čína

• Rizika čínské dominance

1. zahraniční konflikty – s regionálním rivalem Indií; rovněž velmi rychlý růst, rovněž vlastník jaderných zbraní – vojenské i obchodní střety o podíl na trhu

• se sousedy - Tchajwan, Jižní Korea, Malajsie, Filipíny, Vietnam spory o území a ostrovy v Jihočínském moři klíčový strategický význam - dovoz surovin (ropy)

• - Se světem – podpora nebezpečných režimů v Africe – Súdán, Nigérie; Severní Korea – podpora světové nestability, střety se zájmy jiných velmocí (USA, Rusko, Japonsko) – politické i ekonomické

2. vnitřní konflikty – Tibet, pronásledování křesťanů (200 mil.) a dalších náboženských skupin, spory většinových Číňanů a nečínských národností, které Peking často neuznává, nedořešený problém města versus venkov – nerovnoměrný ekonomický růst, venkov doplácí na industrializaci – úbytek lidí, narušení tradičních struktur, včetně rodin, problém jednoho dítěte a převahy chlapců

3. sociální problémy – nedodržování lidských práv, včetně práva na spravedlivou mzdu – novodobé otrokářství, sociální konflikty velké nebezpečí versus čínský nacionalismus – děláme to pro Čínu, velké ekologické problémy – exhalace, časté povodně s masovými dopady – kratší délka dožití, špatná lékařská péče atp. Na druhou stranu roste životní úroveň lidí

• Hlavním problémem Číny v jejích dějinách

• Trvají už 5000 let – nejstarší stát

• Napětí mezi centrem a periferiemi, resp. budování centralizovaného státu versus snahy provincií o jeho dezintegraci

• Proto Čína tak nervózně reaguje na jakýkoliv náznak ohrožení své integrity – Tibet, Tchaj-wan

• To jsou návody pro Západ nutnost podpory takových procesů

• ČLR má dlouholeté územní nebo hraniční spory s Tchaj – Wanem a dalšími sousedy – Japonskem, Indií, Tádžikistánem a KLDR. Dále vede spor o Spratlyovy ostrovy s Malajsií, Filipínami, Tchaj-wanem, Vietnamem a Brunejí, spor o souostroví Senkaku/Tiao-jü s Japonskem a s Tchaj-wanem a spor o námořní hranici s Vietnamem v Tonkinském zálivu. Paracelské ostrovy jsou obsazené ČLR, ale nárokovány Vietnamem a Tchaj-wanem. Dalšími problematickými oblastmi jsou Prataské ostrovy a souostroví Čung-ša.

• Čínská lidová republika rovněž čelí separatistickým hnutím v Tibetu a Ujgurské autonomní oblasti.

Čínská ekonomická krize

• Mark Hart - Manager amerického hedgeového fondu, který vydělal na sázku na kolaps amerického trhu s suprime hypotékami a evropské dluhové krizi

• Založil China Oportunity Master Fund, který počítá s rychlým pádem Číny (zdroj aktualne.cz – Karel Toman) --> Čína je v!poslední fázi enormní úvěrové bubliny

Důvody?

• Čína spotřebovala údajně jen 65% vyprodukovaného cementu za 5 let, aniž by zbytek někam vyvezla

• Produkuje ví oceli než 7 dalších největších výrobců dohromady

• Dnes má 200 miliónů tun nadbytečných zásob – víc než je loňská produkce EU a Japonska dohromady

• Čína má 3,3 miliard metrů čtverečních nevyužité zastavěné plochy. Přesto se staví 200 miliónů čtverečních nových staveb každý rok a průměrný poměr ceny nemovitosti k ročnímu nájmu (price-to rent ratio) činí v 8 největších čínských městech 39,4násobku (V USA před krizí to bylo jen 22,8 násobku)

• Tedy – dům v těchto městech se zaplatí nájmem až za 40 let

• „Pro nedostatek jiných investičních příležitostí investovaly čínské společnosti, domácnosti a místní vlády nadbytečnou likviditu do trhu s nemovitostmi, což vyhnalo jejich ceny do neuvěřitelných výšek“ (společnost Corriente)

• Čínské banky přitom mají obrovské peníze právě v infastrukturálních stavbách a nemovitostech, a to přes půjčky investičním společnostem

• Podobná situace v jihovýchodní Asii vedla ke krizi v letech 1997-1998

• Hart odhaduje, že až 98% kapitálu čínských bank mohou tvořit ta „toxické“ úvěry

• Podle společnosti Corriente vládní dluh ČLR dosahuje závratných 107% HDP – pětkrát víc než jsou oficiální čísla

• Podle Harta to může být až 200% HDP – 2 roky výkonu čínské ekonomiky

• „Spíše než klíčovým motorem globálního růstu (2011 cca 9,6%), se Čína stala enormním rizikem.“ – tvrdí Hart

• Prudký pokles v ekonomických datech z posledních měsíců, hrozba nedostatku kapitálu v bankovním sektoru a obavy z rychlého nárůstu úvěrů v posledních letech vedly k úvahám o stabilitě největší rozvojové ekonomiky. Mnozí mluví dokonce o možnosti, že Čía zažije něco jak své "Lehman Brothers". Šéfka MMF Christine Lagardeová minulý týden varovala před tvrdým přistáním Číny.

 

4. ORGÁNY EVROPSKÉ UNIE A JEJICH FUNKCE

Funkce a kompetence jednotlivých orgánů EU, jejich složení, funkční období a rozhodovací postupy.

Evropský parlament (EP) 
Členové Evropského parlamentu jsou voleni přímým všeobecným hlasováním na pět let. EP působí především v procesu demokratické kontroly, vypracování, úprav a přijímání evropských zákonů a dává návrhy pro politiku směřující k upevňování EU. Hájí lidská práva a udržuje kontakty se všemi demokraticky zvolenými parlamenty. Členové Evropského parlamentu nezasedají v rámci národních bloků, ale v rámci celoevropských politických frakcí, které sdružují všechny hlavní politické strany působící v členských státech EU.

Na rozdíl od národních parlamentů členských zemí Evropské unie má EP pouze omezené legislativní pravomoci. V současné době se na tvorbě právních předpisů EU může podílet následujícími způsoby.

 

Konzultace - než Rada schválí návrh Komise, vyžádá si nezávazný názor Parlamentu 
 Spolupráce - poslanci mohou doplňovat návrhy Komise nebo Rady 
 Spolurozhodování 
- na přijímání legislativy se podílí EP rovným dílem s Radou 
- nedojde-li k dohodě, může EP návrh odmítnout 
 Souhlas - souhlas od EP se vyžaduje se pro důležité mezinárodní smlouvy, rozšíření EU a pro některá významná rozhodnutí v rámci Společenství
 Rozpočet - pro schválení rozpočtu je nutný souhlas EP

Mezi důležité kontrolní činnosti EP především patří

- vyslovení souhlasu se jmenováním předsedy a členu EK

- vyslovením nedůvěry donutit EK k rezignaci
-právo interpelace
-právo být informován o činnosti Rady atd.

 

Evropská komise (EK)
 Evropská komise byla založena v padesátých letech na základě zakládacích smluv EU. Má 20 členů (předseda + 19 komisařů) jmenovaných na 5 let. Jmenování členů Evropské komise musí být schváleno Evropským parlamentem, který má také právo vyslovit jim nedůvěru. Komise je politicky nezávislou institucí, která reprezentuje a brání zájmy Evropské unie jako celku. Je hnací silou institucionálního systému EU: navrhuje legislativu, politiky a programy činnosti a zodpovídá za realizaci rozhodnutí Parlamentu a Rady.

Mezi tři nejdůležitější úkoly Evropské komise patří:

1/ Zabezpečuje provádění primárních smluv (Římské smlouvy, Smlouva o Evropské unii a další), jakož i aktů vydaných na jejich základě (nařízení, směrnice, rozhodnutí). 


2/ Jako iniciátor se podílí se na tvorbě legislativy EU, má vlastní rozhodovací pravomoc v některých společných politikách a v záležitostech mezinárodně-obchodních vztahů, je správcem společného rozpočtu. Na základě zmocnění může samostatně vydávat normy administrativního charakteru. K ochraně trhu ES před dumpingovými dovozy ze třetích zemí může na omezené období vyhlásit preventivní opatření. Vystupuje jménem Společenství při jednáních o dohodách o obchodní a hospodářské spolupráci se třetími zeměmi. 


3/ Je ochráncem právního systému ES. Po zjištění porušení práva ES může podat proti rušiteli žalobu k Evropskému soudnímu dvoru.

Evropská Komise se většinou schází jednou týdně a svá rozhodnutí schvaluje prostou většinou. V praxi se však častěji používá zásada konsensu. Kromě toho se k urychlení práce v průběhu let vyvinuly tyto dvě procedury:

· zmocňovací procedura 
- každý člen EK je zmocněn samostatně rozhodnout o konkrétní (technické) věci, aniž by tím byla zrušena společná odpovědnost celé Komise 


· oběhová (písemná) procedura 
- návrhy, u kterých se předpokládá obecná shoda, se písemně (prostřednictvím generálního sekretariátu) dávají na vědomí jednotlivým službám a kabinetům komisařů 
- nejsou-li do určité doby předloženy žádné námitky, považuje se tento návrh za schválený



 

Rada Evropské unie 
 Rada Evropské unie (Rada ministrů) je hlavním rozhodovacím orgánem. Stejně jako Evropský parlament byla i Rada zřízena v padesátých letech zakládajícími smlouvami. Reprezentuje členské státy a jejích schůzek se účastní jeden ministr z každé národní vlády EU. Vzhledem k širokému rozsahu oblastí, za něž je Rada zodpovědná, neexistuje v tomto orgánu stálé členství a konkrétní sestava ministrů závisí na tématu setkání. Rady se mohou zúčastnit ministři: * financí a obchodu * zemědělství * průmyslu * životního prostředí * dopravy * zahraničí, atd.

Pokud například Rada projednává otázky týkající se životního prostředí, pak se schůzky účastní ministři životního prostředí každého členského státu Unie a schůzka se nazývá "Rada ministrů životního prostředí".

 

Vztahy mezi EU a zbytkem světa se projednávají na zasedáních tzv. "Rada pro všeobecné záležitosti a vnější vztahy" složené z ministrů zahraničí. V této sestavě se Rada schází každý měsíc a rozhoduje i o záležitostech Společné zahraniční a bezpečnostní politiky.

Rada a Evropský parlament schvalují právní akty Unie podle návrhů, které vypracovala Evropská komise. Členem Rady je také předseda Evropské komise. Evropská rada se schází nejméně dvakrát do roka, aby definovala globální politické orientace Unie a v rámci evropské politické orientace Unie a v rámci evropské politické spolupráce prostudovala aktuální mezinárodní problémy.

Evropský soudní dvůr

Soudní dvůr Evropských společenství (často nazývaný jen jako “Soudní dvůr”) byl založen v roce 1952. Jeho úkolem je zajišťovat, že legislativa unie je interpretována a uplatňována ve všech členských státech stejně.

 

K Soudnímu dvoru se může obrátit každý členský stát, který se domnívá, že jiný členský stát porušil komunitární právo. Soudní dvůr má pravomoc řešit právní spory mezi členskými státy, institucemi EU, podniky i fyzickými osobami. Skládá se z jednoho soudce z každého členského státu (voleného na 6 let). Jsou zde tedy reprezentovány všechny národní právní systémy EU. I po rozšíření bude má každý členský stát svého soudce, v zájmu efektivnosti však bude Soudní dvůr zasedat i jako "velký senát” složený pouze ze 11 soudců, čímž se nebude muset vždy scházet plenární zasedání se všemi z nich.

 

Z důvodu schopnosti zvládnout tisíce případů, které jsou Soudnímu dvoru předkládány a pro zvýšení kvality právní ochrany občanům byl v roce 1989 zřízen "Soud prvního stupně". Tento soud zodpovídá za vydávání rozsudků u určitých typů právních sporů, zvláště v případě žalob fyzických osob a u případů týkajících se porušení pravidel hospodářské soutěže mezi podniky.

Jak "Soudní dvůr", tak i "Soud prvního stupně" mají svého prezidenta, který je zvolen svými kolegy soudci na funkční období tří let.

 

Evropský účetní dvůr (ÚD)

Účetní dvůr (neboli "dvůr auditorů") byl založen v roce 1977 a nahradil do té doby existující Rady auditorů jednotlivých Společenství. Je pověřen prováděním revize účtů a přezkoumáváním veškerých rozpočtů, příjmů a vydání všech institucí a agentur ES. Přezkoumává účetnictví, právoplatnost a řádnost všech finančních operací EU a kontroluje hospodárné využívání jejích prostředků. Účetní dvůr se skládá z jednoho člena z každé země EU, jehož jmenuje Rada na funkční období šesti let s možností opětovného jmenování. Členové volí ze svých řad předsedu na funkční období tří let (s možností opětovného zvolení).

Dvůr může požádat o informace a dokumentaci každou instituci, která má přístup k fondům EU a ta mu je musí poskytnout. ÚD se vyjadřuje k rozpočtovým a finančním projektům EU. Po ukončení každého rozpočtového roku předkládá Dvůr výroční zprávu, kterou projednává Evropský parlament a která se zveřejňuje v Úředním věstníku Společenství. Při plnění svých povinností nesmí členové Evropského účetního dvora požadovat ani přijímat pokyny od žádné vlády ani jiného orgánu.

 

5. ROZDĚLENÍ PRAVOMOCÍ MEZI EU A ČLENSKÝMI STÁTY

Výlučné a sdílené pravomoci EU, podpůrné, koordinační a doplňkové činnosti EU, jejich charakteristika a oblasti uplatnění, zásada subsidiarity a proporcionality.

 

Lisabonská smlouva vysvětluje rozdělení pravomocí mezi Evropskou unii (EU) a členské státy. Poprvé proto zavádí do zakládajících smluv jejich přesné definice a rozlišuje tři hlavní pravomoci: výlučné pravomoci, sdílené pravomoci a podpůrné pravomoci.

Toto přesné vymezení neznamená ale žádný významný převod pravomocí. Pro správné fungování EU je provedená reforma nicméně velmi důležitá a potřebná. V minulosti totiž došlo k několika kompetenčním sporům mezi EU a členskými státy. Nyní jsou hranice mezi jednotlivými pravomocemi těchto subjektů jasně stanoveny. Tato transparentnost navíc usnadňuje používání základních zásad týkajících kontroly a výkonu těchto pravomocí.

 

ZRUŠENÍ PILÍŘŮ EU

Jednou z nejvýraznějších změn vyplývajících z Lisabonské smlouvy je zrušení struktury tří pilířů EU. Tyto pilíře byly:

· Evropské společenství;

· společná zahraniční a bezpečnostní politika (SZBP);

· spolupráce v oblasti vnitřní bezpečnosti a justice.

V této struktuře se překrývalo několik typů pravomocí. V rámci prvního pilíře se akty přijímaly v souladu s legislativními postupy EU. Dva další pilíře naopak spočívaly na mezivládní spolupráci mezi členskými státy.

 

Lisabonská smlouva tuto složitou stavbu zrušila. Evropské společenství mizí a je nahrazeno EU, která disponuje legislativními postupy, jež jí umožňují plně využívat přidělených pravomocí. Kromě toho EU rovněž získává právní subjektivitu až dosud vyhrazenou bývalému Společenství. Napříště tedy může uzavírat smlouvy v oblastech spadajících do oblasti její pravomoci.

 

TŘI HLAVNÍ TYPY PRAVOMOCÍ

Smlouva o fungování Evropské unie (SFEU) rozlišuje tři typy pravomocí a pro každou z nich uvádí neúplný seznam příslušných oblastí:

· výlučné pravomoci (článek 3 SFEU): v těchto oblastech smí jako jediná vydávat a přijímat závazné akty pouze EU. Úloha členských států se tu omezuje na pouhé provádění těchto aktů s výjimkou případu, kdy je Unie zplnomocní k přijetí určitých aktů;

· sdílené pravomoci (článek 4 SFEU): v těchto oblastech je k přijímání závazných aktů oprávněna EU i členské státy. Členské státy ale mohou vykonávat své pravomoci pouze do té míry, do jaké EU nemá, nebo se rozhodla nevykonávat své pravomoci;

· podpůrné pravomoci (článek 6 SFEU): EU může jednat pouze za účelem podpory, koordinace nebo doplnění činností členských států. Nemá tedy v těchto oblastech žádnou zákonodárnou pravomoc a nesmí zasahovat do výkonu pravomocí vyhrazených členským státům.

Výlučné pravomoci

• celní unie

• stanovení pravidel hospodářské soutěže nezbytných pro fungování vnitřního trhu

• měnová politika pro členské státy, jejichž měnou je euro

• zachování biologických mořských zdrojů v rámci společné rybářské politiky

• společná obchodní politika

Sdílené pravomoci

• vnitřní trh

• sociální politika

• hospodářská, sociální a územní soudržnost

• zemědělství a rybolov, vyjma zachování biologických mořských zdrojů

• životní prostředí

• ochrana spotřebitele

• doprava

• transevropské sítě

• energetika

• prostor svobody, bezpečnosti a práva

• společné otázky bezpečnosti v oblasti veřejného zdraví

• činnost v oblasti výzkumu, technologického rozvoje a vesmíru

• společná politika v oblasti rozvojové spolupráce a humanitární pomoci

Podpůrné, koordinační a doplňkové pravomoci

• ochrana a zlepšování lidského zdraví

• průmysl

• kultura

• cestovní ruch

• všeobecné vzdělávání, odborné vzdělávání, mládež a sport

• civilní ochrana

• správní spolupráce

ZVLÁŠTNÍ PRAVOMOCI

Pro některé oblasti má EU k dispozici zvláštní pravomoci:

· koordinace hospodářských politik a politiky zaměstnanosti (článek 5 SFEU): zde EU disponuje pravomocí k zajištění postupů této koordinace. Musí také stanovit základní směry a hlavní linie pro členské státy;

· SZBP (článek 24 SFEU): EU disponuje pravomocí pro všechny oblasti související se SZBP. Definuje a zavádí tuto politiku mimo jiné prostřednictvím předsedy Evropské rady a vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, jejichž úlohu a status stanovuje Lisabonská smlouva. V žádném případě ale EU nemůže v této oblasti přijímat legislativní akty. Kromě toho nemá Soudní dvůr EU v této oblasti pravomoc k rozhodování;

· „doložka flexibility“ (článek 352 SFEU): tato doložka umožňuje EU překračovat výkonnou pravomoc svěřenou jí smlouvami v případě, že si to žádá dosažení daného cíle. Tato doložka se musí řídit přísným postupem, a pokud jde o její uplatnění, i určitými omezeními.

 

VÝKON PRAVOMOCÍ

Výkon pravomocí Unie se řídí třemi základními zásadami uvedenými v článku 5 Smlouvy o EU. Vymezení pravomocí EU značně usnadňuje správné používání těchto zásad:

· zásada svěření působnosti: Unie má pouze ty pravomoci, které jí byly svěřeny smlouvami;

· zásada proporcionality: při výkonu pravomocí EU se nesmí nepřekračovat meze toho, co je k dosažení cílů smlouvy nezbytné;

· zásada subsidiarity: v případech sdílených pravomocí smí EU zasáhnout jen tehdy, když je schopná jednat účinněji než členské státy.

 

PŘEVOD PRAVOMOCÍ

Současné rozdělení pravomocí mezi EU a členské státy není neměnné. Zúžení nebo rozšíření pravomocí EU je ovšem velmi citlivé téma, které vyžaduje souhlas všech členských států a revizi smluv.

 

 

6. STRATEGIE KONKURENCESCHOPNOSTI EU A JEJICH VÝSLEDKY

Lisabonská strategie pro období 2000-2010, její cíle a výsledky, strategie Evropa 2020 pro období 2010-2020, její priority, cíle a dosavadní výsledky.

CÍLE A PRIORITY STRATEGIÍ

Původní́ Lisabonská́ strategie (2000)

Základní cil:

• učinit z EU do roku 2010 nejkonkurenceschopnější́ a nejdynamičtější́ ekonomiku světa založenou na znalostech, schopnou dosahovat udržitelného ekonomického růstu, vytvářet početnější a lepší pracovní místa a zajištovat vetší sociální́ soudržnost

 

Priority:

· připravovat se na přechod k ekonomice a společnosti založené́ na znalostech prostřednictvím lepších politik na podporu výzkumu, vývoje a inovací, strukturálních reforem podporujících konkurenceschopnost a dotvořením vnitřního trhu

· modernizovat evropský sociální́ model, investovat do lidských zdrojů a bojovat proti vyloučením, zvýšit v EU do roku 2010 celkovou míru zaměstnanosti k 70 % a míru zaměstnanosti žen na více než 60 %

· vhodným mixem hospodářských politik udržovat příznivý́ ekonomický výhled a možnost dosahování budoucího ekonomického růstu

· Opatření k dosažení základního cíle a priorit rozčleněna do 10 hlavních oblastí

Základní cíl je velmi ambiciózní́, vychází z tehdejšího příznivého výhledu evropských ekonomik

 

Revidovaná Lisabonská strategie (2005)

Základní cíl:

• dosáhnout vyššího a trvalého ekonomického růstu a vytvářet početnější́ a lepší pracovní místa

Priority:

· zvýšit přitažlivost EU pro investory a pracovníky

· podporovat znalosti, výzkum, vývoj a inovace, aby byly motorem evropského ekonomického růstu, zvýšit do roku 2010 výdaje na výzkum a vývoj v EU na 3 % HDP

· vytvářet prostředí, které́ podnikům umožní́ generovat početnější́ a lepší pracovní místa

· Opatření k dosažení základního cíle a priorit rozčleněna do 3 hlavních oblastí

Základní́ cíl je zřetelně méně ambiciózní než v původní́ Lisabonské́ strategii Důraz je kladen na ekonomický růst jako základ:

· k dosažení́ širších cílů v sociální oblasti a v oblasti životního prostředí

· k dosažení plné́ zaměstnanosti

· k udržení́ a zlepšení́ postavení EU v globalizované́ ekonomice