Implementace strategie

Realizace zvolené strategie

4) Strategická kontrola

Hodnotí výsledky realizované strategie, představuje zpětnou vazbu, posuzuje správnost zvolené strategie

Taktické řízení

· Úkolem středního managementu

· Konkretizuje strategické cíle a prostředky k jejich dosažení

· Taktické cíle jsou krátkodobější než strategické a snadněji kvantifikovatelné

· Jeho základní součástí je plánování, jež je východiskem pro všechny manažerské funkce.

· Plán není neměnný, ale pružně reaguje na změny podmínek

· Plánování představuje činnost, směřující k určení způsobu, pravidel a taktiky, použité při realizaci strategie. Plán je v podstatě návod („příručka“) popisující metody, jak dosáhnout určitých cílů

· Je nutné respektovat požadavky na časovou provázanost plánovacích dokumentů. Výsledkem plánovací činnosti je plán. Plán, ačkoli se týká rozvoje podniku jako celku, musí být rozpracován a vztažen k jednotlivým funkčním oblastem (marketing, investice, výroba, finance, atd.).

· Plánovací proces nekončí sestavením plánů, ale pokračuje jejich realizací a následnou kontrolou (zpětnou vazbou).

 

Operativní řízení

· Nejnižší článek v hierarchii řízení

· Velmi krátkodobé a konkrétní

· Využívá operativní plány a nástroje vnitropodnikového řízení (normy, limity, kalkulace, plány výkazů, atd.)

· Strategické, taktické a operativní plánování musí být konzistentní a provázané

 

Funkční struktura plánování

n Představuje obsahovou složku plánování

n Vychází z jednotlivých činností podniku, které nelze plánovat odděleně, ale vždy s ohledem na vzájemné vazby. Jedná se o:

· Plánování marketingu

· Plánování výroby

· Plánování nákupu

· Plánování výzkumu a vývoje

· Plánování obnovy a údržby majetku

· Finanční plánování

· Plánování lidských zdrojů, aj.

n Plánování marketingu představuje výchozí informační základnu pro plánování dalších činností podniku. Východiskem je marketingová analýza, která zkoumá segmenty trhu, konkurenci, prostředí, odhaduje poptávku a tím i objemy prodejů. Z marketingového plánu pak vychází především plán výroby, výrobních kapacit, investiční a finanční plán i plány ostatní.

n Plánování výroby navazuje na plán prodeje, který dává do souladu s kapacitními možnostmi podniku. Plán výroby zahrnuje plánování objemu a sortimentu, plánování výrobkových skupin, jednotlivých výrobků, součástí apod. a zároveň i nároky těchto objemů na výrobní kapacity, na strukturu a počet pracovníků, na surovinové zdroje.

n Plánování nákupu. Úkolem nákupu je zabezpečit výrobu potřebnými surovinami, materiály, energií atd. Plánování nákupu zahrnuje tedy plány spotřeby, nákupu a zásob.

n Plánování výzkumu a vývoje se orientuje na oblast výrobního programu, resp. jeho inovací, přípravy nových výrobků, technologií, technického rozvoje, designu atd.

n Plánování obnovy a údržby majetku zahrnuje zpravidla dvě základní oblasti a to plánování oprav a údržby a plánování pořízení a likvidace dlouhodobého majetku. Plánování investiční činnosti navazuje na plány výroby a výrobních kapacit a na plány finanční. Součástí tohoto plánování jsou i propočty efektivnosti investic.

n Finanční plánování zaujímá v systému plánování specifické postavení, což je dáno jeho integrujícím a průřezovým charakterem. Finanční plánování zahrnuje rozhodování o získávání kapitálu, o jeho alokaci, o jeho zhodnocení a o peněžním hospodaření podniku.

n Plánování lidských zdrojů se týká plánování potřeby počtu dělníků, technicko-hospodářských pracovníků, jejich kvalifikační struktury, jejich profesního růstu, vytváření pracovních podmínek, plánování systému odměňování a rozvíjení principů výkonnosti pracovníků.

 

OBECNÉ TYPY PODNIKOVÝCH STRATEGIÍ

1) Pronikání na trhu-> cílem je zvýšit objem prodeje

2) Strategie prvního -> podnik usiluje o to být největší a nejlepší na trhu

3) Strategie druhého -> orientuje se na konkurenční udržení pozic

-> rychle se adaptuje na trhu

-> výrobky jsou na vysoké úrovni – vyšší příjmová skupina

4) Defenzivní strategie -> snaha udržet si stávající pozici na trhu

-> většina firem

5) Zbytková strategie -> snaha udržet se na trhu

-> kopírují výrobky, snaží se snížit N

 

IMPLEMENTACE

Vychází:

· Teorie změny

· Principů řízení změny

· Nejsložitější fáze procesu strategického řízení

Neexistuje jednotný postup implementace závisí:

· Typu podniku

· Stáří podniku

· Dostupných zdrojích

· Stáří trhu apod.

Pro optimální implementaci strategie je nutné znát silové poměry v prostředí tzn.:

· Faktory podporující strategii

· Faktory blokující zavedení strategie

Z tohoto pohledu je nutné zvažovat:

· Globální trendy

· Obecné okolí – regionální úroveň

· Odvětví – trh

· Podnikové prostředí

Zásadní význam pro úspěšnou implementaci má:

o Adekvátní využití lidského potenciálů podniku

o Sladění úloh manažeru a zaměstnanců

o Sladění rolí manažerů a vůdců

§ Perspektiva manažera je určena tradicí – manažer se snaží omezit rizika

§ Perspektiva vůdce je odvozena od touhy a představ o budoucnosti – vůdce hledá rizika a tím i velké zisky

PLÁN IMPLEMENTACE

Intervenční oblasti

· Ovlivní řadu oblastí v podniku např. strategie IT ovlivní – lidské zdroje, finance, technologii apod.

Personální zajištění

· Zajistit specifikaci a dělbu úkolů (Kdo, Kde, Kdy a Jak?)

Etapy procesu implementace

Průběžná kontrola procesu implementace

 

PROCES IMPLEMENTACE

Znamená změny které musí přijímat jako příležitost pro rozvoj – Ne jako hrozbu

Většina lidí má odpor k implementaci strategie –

· Nevidí důvody změny

· Špatné vysvětlování důvodu změn

· Nevidí podporů ze strany vedení

Vyžaduje řízení změn – což vyžaduje následující přístupy:

o Aktivitu vedení podniku v oblasti řízení změn

o Tvorba mechanismu – jak tyto změny realizovat např.

§ Změny v organ. Struktuře

§ Změny kulturních aspektů podniku

§ Změny politik podniku tj. cenové, výrobní apod.

 

STRATEGICKÉ ALTERNATIVY

n Alternativa je jednou s cest jak:

· Dosáhnout cíle

· Vyřešit problém

· Využít příležitost

n Alternativy jsou důležité z hlediska:

· Vymezení rozsahu možnosti

· Určují další směřování podniku (regionu)

n Alternativy se liší na základě kritérii:

· Míry kreativity a invence

· Míry návaznosti na dosavadní strategií

· Míry do jaké se odlišují od dříve přijatelných možností a jsou nemyslitelné v souvislosti se současnou činností podniku

n Tři kategorie alternativ:

· Zřejmé, jasné alternativy

· Kreativní alternativy

· Nemyslitelné alternativy

n Vyplývají se současné strategie podniku

· Drobnými úpravami

· Dalšími rozvojem

n Příklad:

· Přidat nové položky do výrobkové řady

· Obohatit stávající výrobky o nové prvky

· Restrukturalizovat systém odbytu

· Lépe řídit distribuční cesty

KREATIVNÍ ALTERNATIVY

• Obsahují nové přístupy k řešení problému
• Aplikují se nové myšlenkové pochody
• Opuštění dosavadních předpokladů a stereotypů

NEMYLITELNÉ ALTERNATIVY

• Nejsou nemyslitelné (v podniku se o nich může přemýšlet)
• Jsou nepřijatelné s hlediska pravidel podniku
• Jejich využití je nízké – odrážejí radiální rozchod s tradičními metodami
• Alternativy identifikují možnosti
• Tyto možnosti musí být objektivně zhodnoceny zda jsou přínosem
• Alternativy by měly být nepřetržitě prověřovány

 

NOSITELÉ STRATEGIE

- manažer, vlastníci.

 

ŘÍZENÍ ZMĚN

Řízení změn je oblast, která se zaměřuje na změny, na jejich zavádění a prosazování do života organizace. Řízení změn navazuje na obecný management, staví na sociální psychologii a organizačním chování, používá sociotechniku a dotýká se také kultury organizace.

 

Takové změny, které vyvolávají další změny v procesech a zdrojích organizace, jsou součástí strategického řízení a mají delší životní cyklus. Typickým příkladem takových změn je budování strategie firmy formou strategického řízení. To zajišťuje, že se věci nedějí náhodně, ale podle předem naplánovaných, dlouhodobých záměrů - a takové strategické řízení změn v organizaci zajišťuje, že je strategických cílů dosaženo.

Jedná se tedy o řízení změn, které zasahují celou organizaci a to zaváděním těchto změn (implementace změn).

Takové změny jsou mnohdy realizovány formou projektů s využitím projektového řízení.

 

Základní metody řízení změn jsou:

Tři fáze změny (Lewin)

Čtyři fáze změny

Osm kroků změny

Organizační rozvoj

Řízení změn pomocí CSF

Analytické techniky použitelné v řízení změn jsou:

Analýza 5F (Five Forces)

CoRIA

Kolbův cyklus učení

Metoda Delphi

Paretovo pravidlo

SMART - návrh cílů

SWOT analýza

Technika scénářů

SWOT analýza

PESTLE analýza

 

11. FINANČNÍ ÚČETNICTVÍ

Právní úprava, vymezení účetní jednotky, principy účetnictví, základní prvky účetnictví, oceňování ve finančním účetnictví.

Co je to účetnictví

-účetnictví zachycuje kvantifikovatelné a finančně vyjádřitelné hospodářské operace, které se v podniku odehrávají a tím zajišťuje informace o výši a skladbě majetku a jeho zdrojů krytí a o jejich změnách a o dosaženém výsledku předmětu činnosti za určité období zjištěném na základě porovnání výnosů a nákladů.

-úkolem účetnictví v podniku je evidence všech operací, které lze finančně vyjádřit a které ovlivňují majetek a jeho zdroje krytí (rozvaha)

-součástí je také zachycení průběhu předmětu podnikání, tzn. výnosů a nákladů. (výkaz zisků a ztrát)

-smyslem účetnictví je evidovat hospodářské transakce a podat informace pro vnitřní řízení systému

-zachycení určitých informací nějakého subjektu (státu, církve atd.)

 

Každá podnikatelská činnost musí být evidována:

- daňová evidence – zákon o dani z příjmu

- účetnictví – úče jednotka, PO, FO- obrat 25 mil/rok, OR, dobrovolně

 

Historie účetnictví (není potřeba ke zkoušce)

-pravěk - první písemné záznamy - antika

-Janov (1340) - nejstarší dochovaný systém podvojného účetnictví

-Luca Pacioli (1494) - teoretické základy moderního účetnictví

-Čína (16. stol. dynastie Ming) - nezávislý vznik podvojného účetnictví

-19. stol. - rozvoj všeobecně uznávaných pravidel účtování

 

Harmonizace účetnictví

Všeobecně uznávané účetní principy USA (US GAAP (amerciké účetnictví)= Generally Accepted Accounting Principle) – velice otevřené účetnictví, zobrazují poctivé a věřné účetnictví

Mezinárodní standardy účetního výkaznictví (IFRS/IAS = International Financial Reporting Standards) – nepoužívají se jen v EU ale i v jiných zemích, definují jak mají vypadat účetní výkazy

Mezinárodní účetní standardy pro veřejný sektor (IPSAS = International Public Sector Accounting Standards)

 

PRÁVNÍ ÚPRAVA ÚČETNICTVÍ

✤ Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví – platí pro všechny, kteří vedou účetnictví (církve, školy, stát, obce atd.)

- prováděcí vyhlášky(platí pouze pro určité typy subjektů):

✤ Vyhláška č. 500/2002 Sb. (pro podnikatele)

✤ Vyhláška č. 501/2002 Sb. (pro finanční instituce)

✤ Vyhláška č. 502/2002 Sb. (pro pojišťovny)

✤ Vyhláška č. 503/2002 Sb. (pro zdravotní pojišťovny)

✤ Vyhláška č. 504/2002 Sb. (pro účetní jednotky, u kterých hlavním předmětem činnosti není podnikání)

✤ Vyhláška č. 410/2009 Sb. + Vyhláška č. 383/2009 Sb. (technická vyhláška o účetních záznamech) – účetnictví státu, krajů a obcí

✤ České účetní standardy – říkají co a jak se správně účtuje

 

České účetní standardy

001-023 - ČÚS pro podnikatele

101-115 - ČÚS pro finanční instituce

201-223 - ČÚS pro pojišťovny

301-314 - ČÚS pro zdravotní pojišťovny

401-414 - ČÚS pro účetní jednotky, u kterých hlavním předmětem činnosti není podnikání

701-708 - ČÚS pro některé vybrané účetní jednotky

 

Právní úprava účetnictví podnikatelů

✤ Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, § 39-40

✤ Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví

✤ Vyhláška č. 500/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení č. 563/1991 Sb., zákona o účetnictví

✤ České účetní standardy pro účetní jednotky, které účtují podle vyhlášky č. 500/2002 Sb.

✤ vnitropodnikové směrnice

✤ daňové předpisy

✤ ostatní předpisy

 

Účetní jednotka (§1)

-musí vést učetnictví podle tohoto zákonu!

· právnické osoby, které mají sídlo na území České republiky,

· zahraniční osoby, pokud na území České republiky podnikají nebo provozují jinou činnost podle zvláštních právních předpisů,

· organizační složky státu podle zvláštního právního předpisu,

· fyzické osoby, které jsou jako podnikatelé zapsány v obchodním rejstříku

· ostatní fyzické osoby, které jsou podnikateli (obrat –všechny vyfakturované dodávky firmy vyšší nez 25 mil. Kč)

· ostatní fyzické osoby, které vedou účetnictví na základě svého rozhodnutí,

· ostatní fyzické osoby, které jsou podnikateli a jsou účastníky sdružení bez právní subjektivity

· ostatní fyzické osoby, kterým povinnost vedení účetnictví ukládá zvláštní právní předpis

 

OSVČ může podnikat na základě:

· skladuju všechny vydané faktury – nejednodušší způsob vedení

· daňová evidence

· účetnictví

 

Zjišťování úč. záznamů pro potřeby státu (§ 1)

-soubor činností, které směřují ke shromažďování účetních záznamů od vybraných účetních jednotek v centrálním systému účetních informací státu a k sestavení účetních výkazů za Českou republiku

 

Vybranými účetními jednotkami jsou:

✤ organizační složky státu,

✤ státní fondy podle rozpočtových pravidel,

✤ územní samosprávné celky,

✤ dobrovolné svazky obcí,

✤ regionální rady regionů soudržnosti,

✤ příspěvkové organizace,

✤ zdravotní pojišťovny.

 

Předmět účetnictví (§ 2-5)

-účetní jednotky účtují o stavu a pohybu majetku a jiných aktiv, závazků a jiných pasiv (rozvaha), dále o nákladech a výnosech a o výsledku hospodaření (výkaz zisků a ztrát)

 

Účetní jednotky účtují:

-podvojnými zápisy o skutečnostech, které jsou předmětem účetnictví (veškeré operace, které lze vyjádřit v penězích)

- do období, s nímž tyto skutečnosti časově a věcně souvisí

- cash flow – dává dohromady příjmy a výdaje např. v prosinci vydělám peníze výkaz zisků a ztrát ale až v lednu mi příjdou peníze tzn. cash flow (příjem) -> akruální přístup

-není-li možno tuto zásadu dodržet, mohou účtovat i v účetním období, v němž zjistily uvedené skutečnosti

-v prosinci jsem měla pronajatý stánek(náklad), firma měla shon a až v lednu mi došla faktura kolik za něj mám zaplatit (výdaj)

-v účetním období účetní jednotky účtují o uvedených skutečnostech v souladu s účetními metodami; přitom o veškerých nákladech a výnosech účtují bez ohledu na okamžik jejich zaplacení nebo přijetí

Účetní období – 12 po sobě jdoucích měsíců

Hospodářský rok – je to výhodné například pro zemědělce, určité školy, sportovní kluby

 

Účetnictví = soustava účetních záznamů, přitom lze použít technické prostředky, nosiče informací a programové vybavení

 

Účetnictví se vede v české měně a v českém jazyce!

Účetní jednotky mohou pověřit vedením svého účetnictví i jinou právnickou nebo fyzickou osobu

 

Zásady vedení účetnictví (§ 7-8)

-účetní jednotky jsou povinny vést účetnictví tak, aby účetní závěrka sestavená na jeho základě podávala věrný(jestliže účetnictví odpovídá skutečnému stavu) a poctivý obraz (kdy jsou použity účetní metody, které vedou k dosažení poctivosti) předmětu účetnictví a finanční situace účetní jednotky

 

Účetní jednotky jsou povinny vést účetnictví:

✤ správné,

✤ úplné, (musí být zaúčtované všechny operace)

✤ průkazné, (na základě účetního dokladu)

✤ srozumitelné,

✤ přehledné,

✤ způsobem zaručujícím trvalost účetních záznamů

ÚČETNÍ PRINCIPY - ZÁSADY

1) Zásada věrného a poctivého zobrazení (fair and true view) - účetní jednotka zkoumá operace dle jejich podstaty bez ohledu na její dopady (daňové, právní). Tato zásada je nadřazena všem ostatním.

2) Zásada účetní jednotky – jedná se o vymezení ekonomického celku, za který se vede účetnictví, sledují se aktiva a pasiva, účtuje se o předmětu účetnictví, předkládají se a sestavují účetní výkazy. Účetní jednotka má určitá práva a povinnosti.

3) Zásada neomezeného trvání účetní jednotky – uplatňuje se hlavně v oceňování aktiv (např. dlouhodobý hmotný majetek se odepisuje postupně po dobu několika let).

4) Zásada zjišťování hospodářského výsledku v pravidelných intervalech (periodicita) – účetní jednotka pravidelně zjišťuje a vykazuje výsledek hospodaření a její finanční situaci.

5) Bilanční kontinuita - konečné a počáteční zůstatky stavů rozvahových účtů mezi účetními obdobími na sebe musí navazovat.

6) Zásada objektivity účetních informací – za objektivní se považují informace doložené účetním dokladem a vztahy aktiv ověřené inventarizací.

7) Akruální princip - vyžaduje se účtování účetních případů do období, se kterým časově a věcně souvisí (jedná se o časové rozlišení nákladů a výnosů) bez ohledu na samotný tok peněz.

8) Zásada oceňování v historických cenách – majetek se oceňuje v okamžiku pořízení. To znamená, že budoucí dopad cenových změn nebo pokles kupní síly peněz se nebere v úvahu.

9) Zásada stálosti metod účetnictví (konzistentnost) – účtování operací, oceňování a odpisování aktiv a náplň jednotlivých položek výkazů jsou v jednotlivých letech stejné (konzistentní), zaručuje se srovnatelnost z hlediska času.

10) Zásada opatrnosti – v účetnictví se vykazují a do výše zisku promítají všechny předpokládané a očekávané ztráty, rizika a znehodnocení majetku, i když ještě nenastaly a jejich výše není spolehlivě zjistitelná. Tato zásada se realizuje tvorbou rezerv a opravných položek.

11) Zásada vymezení okamžiku realizace – je to vymezení okamžiku, ve kterém je možno účtovat na účty nákladů, výnosů a rozvahové účty (např. vystavení faktury, den provedení úhrady pohledávek nebo závazků).

12) Zásada zákazu vzájemného zúčtování (kompenzace) – zákaz vzájemného vyrovnání mezi položkami výnosů a nákladů či jednotlivými položkami majetku a jeho zdroji.

Výjimky:

a) pohledávky a závazky vůči stejné osobě, které mají splatnost do 1 roku a jsou vedeny ve stejných měnách (např. zápočet)

b) převod podílu na hospodářském výsledku společníkům veřejné obchodní společnosti a komplementářům komanditní společnosti

c) doměrky a vratky z daní z příjmů, z nepřímých daní a poplatků

13) Přednost obsahu před formou - nejdůležitějším hlediskem je obsah účetních informací, forma je taktéž podstatná, ale je až druhořadá.

Rozsah vedení účetnictví (§ 9)

Účetnictví lze vést:

- v plném rozsahu

- ve zjednodušeném rozsahu – nemusí mít účty a stačí když účtují v účtových skup.

 

Účetnictví ve zjednodušeném rozsahu mohou vést:

c) občanská sdružení, církve a náboženské společnosti, obecně prospěšné společnosti, honební společenstva, nadační fordy a společenství vlastníků jednotek

d) bytová družstva, která nemají povinnost mít účetní závěrku ověřenou auditorem

e) příspěvkové organizace

f) ostatní účetní jednotky, o nichž to stanoví zvláštní zákon

 

Účetní doklady (§ 11)

Účetní doklady jsou průkazné účetní záznamy, které musí obsahovat:

a) označení účetního dokladu,

b) obsah účetního případu a jeho účastníky,

c) peněžní částku nebo informaci o ceně za měrnou jednotku a vyjádření množství,

d) okamžik vyhotovení účetního dokladu,

e ) okamžik uskutečnění účetního případu, není-li shodný s okamžikem podle písmene d),

f) podpisový záznam podle § 33a odst. 4 osoby odpovědné za účetní případ a

podpisový záznam osoby odpovědné za jeho zaúčtování.

- jsou podkladem pro účetní zápisy

- vyhotovují se bez zbytečného odkladu

- člení se na vnější (externí) – faktura,výpis z Bú a vnitřní (interní) – příjemky, výdejky

- číslují se (dle vnitřní směrnice účetní jednotky)

- musí být vyhotoveny trvanlivým způsobem

- musí být čitené, bez vymazávání a přepisování

- opravy v účetních záznamech nesmějí vést k neúplnosti, neprůkaznosti, nesprávnosti a nesrozumitelnosti účetnictví

 

Účetní knihy (§ 13)

-jsou to knihy, do kterých se zapisují účetní případy prostřednictvím účetních zápisů

 

Účetní jednotky účtují v těchto účetních knihách:

a) v deníku (denících) – uspořádání účetních záznamů z hlediska časového

b ) v hlavní knize – uspořádání účetních záznamů z hlediska věcného

c) v knihách analytických účtů – podrobné rozvedení zápisů hlavní knihy

d) v knihách podrozvahových účtů – uvedení účetních záznamů, které nejsou uvedeny v deníku a v hlavní knize, resp. nenastal důvod pro účtování na rozvahových účtech

Hlavní kniha

Zahrnuje syntetické účty podle účtového rozvrhu, které obsahují:

- zůstatky účtů ke dni, k němuž se otevírá hlavní kniha,

- souhrnné obraty strany Má dáti a Dal účtů, alespoň za kalendářní měsíc; vybrané účetní jednotky uvádějí souhrnné obraty denně, nenaplní-li tuto povinnost vybraná účetní jednotka v jiné účetní knize,

- zůstatky účtů ke dni, ke kterému se sestavuje účetní závěrka

Směrná účtová osnova a účtový rozvrh (§ 14)

-určuje uspořádání a označení účtových tříd, popřípadě účtových skupin nebo i syntetických účtů pro účtování

-pro vybrané účetní jednotky může směrná účtová osnova určit i uspořádání a označení analytických účtů a označení a uspořádání podrozvahových účtů

Účtová třída např 0 – dlouhodobý majetek

Účtová skupina 02 – dlouhodobý hmotný majetek

Syntetický účet – 021 – stavby

Analytický účet – 021.001 např. stavby ostatní

-na podkladě směrné účtové osnovy jsou účetní jednotky povinny sestavit účtový rozvrh, v němž uvedou účty potřebné k zaúčtování všech účetních případů a k sestavení účetní závěrky v dané účetní jednotce

 

Účetní závěrka (§ 18)

Je nedílný celek a tvoří ji:

✤ rozvaha (bilance)

✤ výkaz zisku a ztráty (výsledovka)

✤ příloha, která vysvětluje a doplňuje informace obsažené v rozvaze a výsledovce

✤ vybrané účetní jednotky sestavují přehled o peněžních tocích a o změnách vlastního kapitálu vždy, pokud k rozvahovému dni a za bezprostředněpředcházející účetní období splní obě kritéria uvedená v § 20 odst. 1 písm. a)bodech 1 a 2.

✤ rozvahový den (§ 19) – koneč účetního období, den kdy se sestavuje účetní rozvaha

 

Ověřování účetní závěrky auditorem (§ 20)

✤ akciová společnost (splní alespoň jedno kritérium)

✤ aktiva celkem více než 40 mil. Kč

✤ čistý obrat více než 80 mil. Kč

✤ přepočtený počet zaměstnanců více než 50

✤ ostatní obchodní společnosti a družstva (splní dvě kritéria)

✤ zahraniční osoby (splní dvě kritéria)

✤ ostatní účetní jednotky (splní dvě kritéria)

✤ účetní jednotky podle zvláštního předpisu

Co musí obsahovat výroční zpráva?

-účetní jednotkyjsou povinny vyhotovit výroční zprávu, jejímž účelem informovat o vývoji jejich výkonnosti, činnosti a stávajícím hospodářském postavení

-společnost prostřednictvím výroční zprávy informuje o finanční situaci, podnikatelské činnosti a výsledcích hospodaření za uplynulé účetní období

 

Povinnými obsahovými náležitostmi výroční zprávy jsou:

· účetní závěrka ověřená auditorem,

· informace o předpokládaném vývoji činnosti účetní jednotky,

· aktivity v oblasti výzkumu a vývoje,

· aktivity v oblasti ochrany životního prostředí a pracovněprávních vztazích,

· informace týkající se případných organizačních složek podniku v zahraničí,

· cíle a metody řízení rizik dané společnosti.

Co je to konsolidovaná účetní závěrka a kdo ji musí sestavovat?

-konsolidovaná účetní závěrka je účetní závěrka skupiny podniků, která slučuje stav majetku a závazků a dosažené hospodářské výsledky mateřského podniku

-povinnost sestavit konsolidovanou účetní závěrku má účetní jednotka, která je obchodní společností a je ovládající osobou (podstatný nebo rozhodující vliv)

 

ZÁKLADNÍ PRVKY ÚČETNICTVÍ

 

Charakteristické rysy účetnictví

-předmětem záznamů jevu v učetnictví jsou jednoznačně určené hospodářské jevy

-evidence hospodářských jevů se vede za určité časové období (12 po době jdoucích měsícu, avšak někdy je to i měsíc a každý měsíc dělají uzávěrku)

-zjišťuje se skutečný výsledek hospodaření (zisk či ztráta) a skutečný stav a pohyb majetku a závazků

-jednolitvé hospodářské operace jsou zaznamenávány písemně (účetními zápisy) vždy na základě účetních dokladů

-hospodářské jevy se evidují v peněžních jednotkách a v nkěterých případech navíc i v jednotkách hmotných

-hospodářské jevy se zaznamenávají úplně, nepřetřitě a soustavně

-údaje účetnictív musí být přesné, spolehlivé a průkazné

 

Funkce účetnictví

· Informační – interní (firma) a externí (finanční úřad, investoři, stát)

· Registrační – registrováno vše, co se v podniku stalo

· Dokumentační – vytváří pamětový systém, uschovávání účetních dokladů

· Dispoziční – účetnictví dává podklady pro rozhodování v podniku

· Kontrolní – kontrola hospodaření podniku, majetku a závazku atd.

Rozvaha (bilance)

-majetek vyjadřuje, co obchodní společnost vlastní a kapitál komu co patří

-okamžitý přehled o majetku i kapitálu zachycuje rozvaha podniku, která má podobu účtu, na jehož levé straně je zachyceno konkrétní složení majetku podniku (aktiva) a na pravé straně všechny kapitálové zdroje (pasiva)

 

-viz. Příloha č. 1 vyhlášky č. 500/2002

 

Aktiva

-představuje pro podnik budoucí ekonomický užitek a tento užitek patí výhradně jemu (např. auto na leasing účetnictív nezachytí)

-očekávání budoucího užitku musí být dostatečně spolehlivé a prokazatelné

-aktivum je důsledkem hospodářských operací uskutečněných v minulosti

-aktivum musí být s dostatečnou měrou spolehlivě ocenitelné (v penězích) – např. když dostanu auto darem, tak se udělá určitý odhad

 

Struktura aktiv

-stálá aktiva (dlouhodobý majetek)

-oběžná aktiva

 

 

Struktura akti dle vyhlášky 500/2002 Sb.

Pohledávky za upsaný vlastní kapitál – jestliže měníme vlastní kapitál (upsání nových akcií, příjetí nového společníka)

 

Dlouhodobý majetek

B.I. Dlouhodobý nehmotný majetek

B.II. Dlouhodobý hmotný majetek

B. III. Dlouhodobý finanční majetek

 

Oběžná aktiva

C.I. Zásoby

C.II. Dlouhodobé pohledávky

C. III. Krátkodobé pohledávky

C.IV. Krátkodobý finanční majetek

 

Časové rozlišení – přesahuje to do více období a my to musíme rozlišit, např. nájemné které platíme 5 let dopředu, ted je to výdaj a pět let to postupně bude nákladem

 

Bilanční kontinuita – konec účetního obodbí, je pro mě začátek nového účetního období

Běžné účetní období

Minulé účetní období – konec minulého účetního období

Brutto (hrubý)

Korekce – oprávky(trvalé snížení hodnoty majetku, je to suma odpisů) a opravné položky (dočasné snížění hodnoty majetku)

Netto (čistý) – bruto – korekce

 

Pasiva

-existuje závazek, jehož plnění v budoucnu vyvolá snížení aktiv podniku (např. dodání zboží)

-hospodářská operace vyvolávající současný závazek podniku již proběhla v minulosti (úvěr)

-je s dostatečnou spohlehlivostí známa doba splatnosti dluhu a jeho výše vyjádřená v penězích

-je znám věřite, vůči němuž závazek existuje

 

Struktura pasiv

-vlastní zdroje (závazky vůči majtelům)

-cizí zdroje

 

Struktura pasiv dle vyhlášky 500/2002 Sb.

Vlastní kapitál

A.I. Základní kapitál

A.II. Kapitálové fondy

A.III. Rezervní fondy, nedělitelný fond a ostatní fondy ze zisku (rozdělování zisku)

A.IV. Výsledek hospodaření minulých let

A.V. Výsledek hospodaření běžného účetního období /+ -/

Cizí zdroje

B.I. Rezervy - např. oprava domu, tvoříme si peníze bokem na budoucí náklad, čili snižujeme hospodářský výsledek

B.II. Dlouhodobé závazky – nad jeden rok

B.III. Krátkodobé závazky – kratší než jeden rok

B.IV. Bankovní úvěry a výpomoci

 

Časové rozlišení

Bilanční rovnováha

AKTIVA = PASIVA

-z čehož vyplývají následující typy účetních případů:

1. zvýšení aktiv, zvýšení pasiv

2. snížení aktiv, snížení pasiv

3. zvýšení aktiv, snížení aktiv

4. zvýšení pasiv, snížení pasiv

Výkaz zisku a ztráty

Hospodářský výsledek = Výnosy – Náklady

Dělíme na:

-provozní HV

-finanční HV

-mimořándý HV

-viz. Příloha č. 2. a 3 vyhlášky č. 500/2002 Sb.

 

Náklady

✤ spotřebované nákupy (materiálu, surovin atd.)

✤ služby, tj. externí výkony (spotřeba energií, opravy, cestovné ap.)

✤ osobní náklady (mzdy, odměny, zákonné pojištění atd.)

✤ daně a poplatky (daň z příjmů, silniční daň, daň z nemovitostí aj.)

✤ odpisy dlouhodobého majetku, rezervy, opravné položky

✤ jiné provozní náklady

✤ finanční náklady

✤ mimořádné náklady.

 

Náklady – účtování

-vznik nákladu a

-úbytek akvit nebo

-přírůstek pasiv

 

Výnosy

✤ tržby za vlastní výkony a zboží

✤ změna stavu vnitropodnikových zásob

✤ aktivace (materiálu, zboží atd.)

✤ jiné provozní výnosy (tržby z prodeje dlouhodobého majetku,

materiálu, penále ap.)

✤ finanční výnosy (z prodeje cenných papírů, přijaté úroky)

✤ mimořádné výnosy.

Výnosy – účtování

-vznik výnosu a

-přírůstek aktiv nebo

-úbytek pasiv

 

Výsledovka - druhové členění

I. * Tržby za prodej zboží

A. * Náklady vynaložené na prodané zboží

+! Obchodní marže

provozní výnosy (II. - V.)

provozní náklady (B. - I.)

*! Provozní výsledek hospodaření

finanční výnosy (VI. - XII.)

finanční náklady (J. - P.)

*! Finanční výsledek hospodaření

Výsledovka - druhové členění

Q. * Daň z příjmů za běžnou činnost

**! Výsledek hospodaření za běžnou činnost

XIII. *Mimořádné výnosy

R. * Mimořádné náklady

S. * Daň z příjmů z mimořádné činnosti

*! Mimořádný výsledek hospodaření

T. * Převod podílu na výsledku hospodaření společníkům (+/-)

***! Výsledek hospodaření za účetní období (+/-)

****! Výsledek hospodaření před zdaněním

Výsledovka - účelové členění

I. * Tržby z prodeje výrobků, zboží a služeb

A. * Náklady prodeje

*! Hrubý zisk nebo ztráta

B. * Odbytové náklady

C. * Správní režie

II. * Jiné výnosy

D. * Jiné provozní náklady

*! Provozní výsledek hospodaření

*! Finanční výsledek hospodaření

**! Výsledek hospodaření za běžnou činnost

*! Mimořádný výsledek hospodaření

Jiná kategorizace zisku

✤ EBITDA (Earning before Interest, Taxes, Depreciation and

Amortization Charges)

✤ Zisk před úhradou odpisů, úroků a daní

✤ EBIT (Earning before Interest and Taxes)

✤ Zisk před úroky a zdaněním. EBIT = EBITDA - odpisy

✤ EBT (Earning before Taxes)

✤ Zisk před zdaněním, to znamená hrubý zisk. EBT = EBIT - úroky

✤ EAT (Earning afrer Taxes)

✤ Čistý zisk, tzn. výsledek hospodaření po zdanění. EAT = EBT – daň

 

Účet a soustava účtů

Účet plní v účetnictví následující funkce:

✤ umožňuje třídění údajů o operacích zachycených v účetních dokladech

✤ zabezpečuje sledování příslušného druhu prostředků či zdrojů

✤ usnadňuje příjem informací u uživatelů

✤ zajišťuje dvoustrannost při třídění údajů

✤ třídí a sumarizuje údaje z dokladů ve vzájemných souvislostech

 

Účet a soustava účtů

Typy účtů

-rozvahové

✤ aktivní

✤ pasivnÍ

-výsledkové

✤ nákladové

✤ výnosové

✤ závěrkové - užívají se na začátku nového účetního období k

otevření účtů a na konci účetního období k uzavření účtů

✤ podrozvahové (viz ČÚS 001, odst. 2.3)

 

Typy účtů

-syntetické

-vznikají rozkladem rozvahy nebo výkazu zisku a ztráty

-analytické (viz ČÚS 001, odst. 2.2)

-vznikají rozkladem některého syntetického účtu

 

 

Směrná účtová osnova a účtový rozvrh

-směrná účtová osnova pro podnikatele je uspořádána do 10 účtových tříd, které se dále člení na účtové skupiny (viz příloha 4vyhlášky)

-na podkladě směrné účtové osnovy sestavují účetní jednotky účtový rozvrh, v němž uvedou syntetické a analytické účty potřebné k zaúčtování všech účetních případů

-vyhláška 4

 

Účetní doklady

-vzniká po faktickém uskutečnění účetního případu

-členíme na:

✤ vnější - ověřují provedení hospodářských operací ve vnějším styku (např.

faktura za služby)

✤ vnitřní - ověřují provedení vnitřních hospodářských operací (např.

zúčtování odpisů)

Koloběh účetního období

1. otevření účetních knih (1. 1.)

-v hlavní knize otevíráme rozvahové účty podle zůstatků na konci předešlého

účetního období

2. účtování hospodářských operací účetním období (1. 1. - 31. 1.)

3. uzavření účetních knih (účetní závěrka) (31. 12.)

KZ

1. konečné zůstatky rozvahových účtů převádíme na účet 70X Konečný účet rozvažny

2. konečné zůstatky výsledkových účtu převádíme na účet 71X Účet zisků a ztrát

4. sestavení účetních výkazů (31. 12.)

-především rozvahy, výkazu zisku a ztráty a přehledu o peněžních tocích

-když cokoliv prodávám je to výnos!

SCHÉMA TOKU ÚČETNÍCH DAT:

Obchodní transakce àučetní doklad (účtenka, faktura apod.)à účetní deník(časová struktura) àhlavní kniha – věcná struktura (kniha anal.evidence) à kontrolní system à účetní výkazy (především sestavení rozvahy, výkazu zisku a ztráty a přehledu o peněžních tocích)

 

Princip historických cen

-v té ceně