Riziko a jeho Diverzifikace

Riziko = hrozba, potencionální problém, možnost selhání a neúspěchu

 

Druhy rizik:

· Podnikatelské a čisté riziko – podnikatelské riziko podrobněji rozebereme v následující kapitole, pro účely tohoto odstavce postačí členění na pozitivní
a negativní stránku. Čisté riziko má pouze negativní stránku a obvykle se vztahuje ke ztrátám a škodám na majetku organizací a jednotlivců, ztrátám života jednotlivců a členů organizací, vyvolaných přírodními jevy (povodně, požáry, zemětřesení aj.), technickými systémy a jejich selháním a jednáním lidí (krádeže, stávky).

Podnikatelské riziko můžeme obecně chápat jako nebezpečí, že skutečně dosažené hospodářské výsledky podnikatelské činnosti se budou odchylovat od výsledků předpokládaných, přičemž tyto odchylky mohou být:

· žádoucí (směrem k vyššímu zisku), nebo nežádoucí (směrem ke ztrátě),

· různé velikosti od odchylek malých, kdy se naše hospodářské výsledky blíží výsledkům předpokládaným, až k odchylkám velkého rozsahu (výrazný podnikatelský úspěch v případě žádoucí odchylky, či výrazné finanční obtíže
až úpadek v případě nežádoucí odchylky).

Podnikatelské riziko má dvě stránky – pozitivní a negativní.

· Pozitivní stránka je spojována s nadějí na úspěch (jedná se o hnací motor rozvoje tržní ekonomiky).

· Negativní stránka se projevuje nebezpečím dosažení horších hospodářských výsledků, než jsme předpokládali, případným vznikem ztráty, či bankrotem.

 

· Systematické a nesystematické riziko – systematické riziko závisí do značné míry na celkovém vývoji trhu, proto je nazýváno rizikem tržním, je vyvolané společnými faktory a postihuje všechny oblasti podnikatelské činnosti (makroekonomická rizika). Zdrojem tohoto rizika je například změna daňového zákonodárství, celková změna na trhu, změna peněžní a rozpočtové politiky atd. Riziko díky společnému charakteru nelze diverzifikovat. Nesystematické riziko neboli jedinečné je specifické pro konkrétní aktivity jednotlivých podniků (mikroekonomická rizika), například odchod klíčových pracovníku firmy, vstup nového konkurenta na trh, havárie výrobního zařízení apod.

· Vnitřní a vnější riziko – vnitřní riziko se vztahuje k důležitým faktorům uvnitř firmy – například riziko spojené s výzkumem a vývojem nových výrobků
a technologií. Vnější rizika se vztahují k podnikatelskému okolí, které je dále rozděleno na makroekonomické (ekonomické, sociální, technologické, ekologické)
a mikroekonomické (konkurence, dodavatelé, odběratelé aj.) externí zdroje.

· Ovlivnitelné a neovlivnitelné riziko – toto rozdělení souvisí s možností manažera ovlivnit vznik rizika. Ovlivnitelné riziko lze eliminovat, resp. oslabit opatřením orientovaným na jeho příčiny. U neovlivnitelného rizika tuto možnost nemáme (například změna měnového kurzu, povodeň), ale můžeme přijmout opatření snižující škody (pojištění). Vnitřní rizika jsou více ovlivnitelná, vnější rizika většinou neovlivnitelná.

· Primární a sekundární riziko – sekundární riziko je vyvoláno přijetím určitého opatření na snížení primárního rizika tvořeného všemi výše uvedenými faktory.

· Riziko ve fázi přípravy, realizace a provozu projektu – pokud mluvíme
o riziku ve fázi přípravy a realizace, jedná se o všechny druhy rizik, které ohrožují dokončení splnění termínu dokončení projektu, dodržení rozpočtu a kvalitu projetu. Rizika ve fázi provozu projektu představují všechny rizikové faktory ovlivňující hospodářské výsledky fungování projektu (například vzrůst cen surovin, energie, pokles poptávky, nedosažené projektované kapacity).

 

Z věcného hlediska jsou rizika: politická a teritoriální, ekonomická, bezpečnostní, právní, předvídatelná a nepředvídatelná, specifická (pojišťovací, manažerská apod.)

 

Vznik rizika = vnější x vnitřní příčiny

Vnější = přírodní katastrofy,hospodářský cyklický vývoj vyušťující v krizi,inflace

Vnitřní = chybný odhad poptávky,chybné zaměření investice,chyba ve výzkumu a vývoji nového výrobku,chyba zaměstnanců v provozu,..

Eliminace = divezrifikací vynaložených prostředků do více akcí,vytvořením tzv.portfolia,investice do cenných papírů a akcií,diverzifikace výrobního programu,zaměření podniku na různé aktivity (mohou být i nesouvislé) – bezpečnostní pyramida

Diverzifikace rizika je rozložení rizika na co největší základu a jeho následné snížení. Nejčastějšími formami diverzifikace rizika jsou:

- Rozšiřování výrobního programu

- Geografická diverzifikace

- Diverzifikace z hlediska dodavatelů

- Diverzifikace z hlediska odběratelů

- Diverzifikace v oblasti finančních investic

 

 

16. FINANČNÍ ANALÝZA PODNIKU

Náležitosti a struktura FA, podklady FA, principy a účel horizontální a vertikální FA, vybrané poměrové ukazatele, bonitní a bankrotní modely.

 

Finanční analýza je ekonomické hodnocení vycházející z účetních podkladů, mezi které patří rozvaha, výkaz zisků a ztrát, výkaz cash flow, dále výroční zprávy, statistická šetření, manažerské účetnictví atd. (PODKLADY FA) Zahrnuje hodnocení podnikové minulosti, současnosti a předpovídá budoucí finanční podmínky.

 

Hlavním smyslem FA je připravit podklady pro kvalitní rozhodování o fungování podniku. Existuje velmi úzká spojitost mezi účetnictvím a rozhodováním o podniku. Rozhodování o financích musí být vždy podloženo finanční analýzou.

 

Hlavní funkce FA je komplexní posouzení úrovně současné finanční situace podniku a její příčiny, příprava návrhů na zlepšení finanční situace podniku, nástroj hodnocení variant finančních strategií podniku, nástroj zkvalitnění rozhodovacích procesů v oblastech operativního i strategického řízení.

NÁLEŽITOSTI FINANČNÍ ANALÝZY

Finanční analýza se sestává z logických kroků, které na sebe navzájem navazují. V první řadě je třeba vybrat vhodné ukazatele a způsob jejich vyčíslení. Není třeba se bát, že byste ji vypracovat nezvládli, analýza totiž pracuje především s účetními výkazy, které jsou běžnou součástí výkaznictví každého podniku.

 

Dalším krokem by mělo být porovnání získaných dat s konkurencí v daném odvětví (je podnik podprůměrný, průměrný nebo nadprůměrný vzhledem k hlavním konkurentům?), porovnání dat s historickými výsledky podniku, porovnání s plánem a porovnání mezi jednotlivými odděleními podniku (pakliže jde o větší podnik).

Dále byste měli odhalit vzájemné vztahy mezi jednotlivými ukazateli finanční výkonnosti podniku a v případě potřeby najít příčiny špatného stavu podniku. Na to pak musí přirozeně navázat návrh a realizace opatření na změnu nedostačujícího stavu.

Finanční analýza by měla být ideálně zakončená vyhodnocením výsledků přijatých opatření v rámci finančního řízení firmy.

 

STRUKTURA FINANČNÍ ANALÝZY

1.Charakteristika podniku (historie, právni forma, obor,..)

2.Zhodnocení informačních zdrojů pro FA (výběr metod,ukazatelů,srovnávacíh základen)

3.Analýza stavových ukazatelů(rozvaha)

4.Analýza rozdílových ukazatelů(čistý prac.kapitál,čisté peněžní prostředky)

5.Analýza tokových ukazatelů(cash flow,tržby,..)

6.Analýza poměrových ukazatelů (likvidita,riziko,zisk,..)

7.Analýza soustav ukazatelů

8.Formulace souhrného hodnocení finanční situace

9.Návrhy na zlepšení současného stavu

10.přílohy

UKAZATELE FINANČNÍ ANALÝZY

Základní metody finanční analýzy

Mezi základní metody finanční analýzy se obvykle řadí:

· Analýza extenzivních (stavových, absolutních) ukazatelů

 

HORIZONTÁLNÍ ANALÝZA (ANALÝZA TRENDŮ)

Metoda Horizontální analýza (analýza trendů), je založena na analýze trendů. Sleduje vývoj položek finančních výkazů v čase, vyhodnocení se provádí pomocí vyčíslení absolutních (Absolutní ukazatele jsou stavové a tokové veličiny tvořící obsah účetních výkazů (rozvaha, výkaz zisků a ztrát, výkaz cash flow) a relativních změn položek „po řádcích“ výkazů. U této analýzy je nutné mít k dispozici delší časovou řadu údajů a vyloučit případné náhodné a mimořádné vlivy (např. následky živelných katastrof).

Metoda Horizontální analýzy patří do Analýzy extenzivních (absolutních) ukazatelů.

Využití metody horizontální analýzy v praxi: V podniku ji využívá např. CFO (Chief Financial Officer, finanční ředitel) při zpracování finanční analýzy.

 

VERTIKÁLNÍ (PROCENTNÍ) ANALÝZA

Metoda Vertikální analýza, obvykle se nepoužívá zkratka, je založena na procentním rozboru finančních výkazů, vyčísluje procentuální podíl položek na celku. Příkladem je vyčíslení podílu jednotlivých položek majetku na celkových aktivech, podíl jednotlivých položek kapitálu na celkových pasivech. Opět je vhodné pracovat s delší časovou řadou.

Metoda Vertikální analýzy patří do Analýzy extenzivních (absolutních) ukazatelů.

Využití metody Vertikální analýza v praxi: V podniku ji využívá např. CFO (Chief Financial officer, finanční ředitel) při hodnocení efektivnosti investice. Metodu lze použít i pro mezipodnikové srovnání (při stejném oboru podnikání).

 

· Analýza fondů finančních prostředků

Analýza čistého pracovního kapitálu

Analýza čistých pohotových prostředků

Analýza čistých peněžních pohledávkových fondů

· Analýza poměrových ukazatelů

Analýza ukazatelů rentability

Analýza ukazatelů likvidity

Analýza ukazatelů zadluženosti (finanční stability)

Analýza ukazatelů aktivity

Analýza ukazatelů tržní hodnoty (kapitálového trhu)

· Analýza soustav ukazatelů

· Matematicko-statistické metody a nestatistické metody

 

- Absolutní ukazatelé = vyjadřují položky účetních výkazů(aktiva,pasiva,náklady,výnosy).

Jsou využívány při procentních rozborech, při analýze trendů a při konstrukci poměrových ukazatelů. Ukazatele absolutnívyjadřují́ určitý́ jev bez vztahu k jinému jevu. Takovým ukazatelem je počet pracovníků, objem produkce, přidaná́ hodnota, vlastní kapitál aj.

 

Ukazatele relativní (poměrové́) zobrazují vztah dvou různých jevů (dvou různých absolutních ukazatelů, jak primárních, tak sekundárních – viz dále), a to tak, že měří velikost jednoho jevu připadající na jednotku jevu druhého. Takovým ukazatelem je ukazatel produktivity práce (objem produkce připadající na jednoho pracovníka), rentabilita kapitálu (např. zisk na celkový kapitál aj.).

 

- Rozdílové ukazatele = jsou především rozdíly mezi souhrnem určitých položek krátkodobých aktiv a souhrnem určitých položek krátkodobých pasiv a jsou využívány pro analýzu finančních fondů

 

- Poměrové ukazatele = vychází z absolutních ukazatelů a vyjadřují vztah mezi položkami účetních výkazů.Ve většině případů jsou ukazatelé vstupními daty další etapy analýzy a s jejich pomocí se mohou identifikovat významné souvislosti a jevy.

 

Abychom se přesvědčili o efektivnosti našeho podnikatelského záměru použijeme poměrové ukazatele finanční analýzy, mezi které patří ukazatele:

· Rentability – charakterizuje vztah mezi výsledky hospodaření a vloženými zdroji
a měří tak celkovou účinnost řízení podniku.

§ Rentabilita celkového kapitálu =

§ Rentabilita vlastního kapitálu (ROE) =

§ Rentabilita celkových aktiv (ROA) =

§ Rentabilita tržeb =

§ Rentabilita cizích zdrojů =

 

Ukazatelé rentability poměřují zisk získaný podnikáním s výší zdrojů podniku,které byly využity k jeho dosažení.

ROI (rentabilita vloženého kapitálu)

= kolik haléřů provozního výsledku hospodaření podnik dosáhl z jedné investované koruny.Nebere v úvahu daň,ani úroky,je vhodný pro srovnávání různě zdaňených a zadlužených podniků.

ROA

= ukazuje schopnost managentu využívat aktiva k tvorbě zisku.

Poměřuje zisk s celkovými aktivy investovanými do podnikání,bez ohledu na to,jakými zdroji jsou financovány.Hodnota ROA se hodnotí srovnáním s odvětvovým průměrem,doporučené hodnoty pro finanční zdraví podniku je 6-10%.Pokud ROA poklesne,znamená to,že aktiva rostou rychleji než tržby → není považováno za dobrý trend.

ROE

= míra ziskovosti z vlastního kapitálu je ukazatelem,jímž vlastníci zjišťují,zda jejich kapitál přináší dostatečný výnos,zda se využívá s intenzitou odpovídající velikosti jejich

investičního rizika.Doporučuje se,aby dosahovala alespoň 15%.

Pokud je finanční páka kladná je ROE > ROA, hodnotí výši přínosu pro vlastníky.

ROCE

= rentabilita dlouhodobých zdrojů,používá se k vyjádření významu dlouhodobého investování.Slouží k prostorovému porovnávání firem.

ROS

= poměřuje hospodářský výsledek po zdanění s tržbami podniku,měří jak velký přínos má jedna koruna tržeb na výsledku hospodaření.Doporučená hodnota 2-6 %,druh výsledku hospodaření volíme podle zaměření analýzy.

 

· Likvidity – ukazují schopnost podniku hradit své závazky, pomocí srovnání oběžných aktiv a běžných pasiv.

§ Běžná likvidita =

§ Rychlá likvidita =

§ Okamžitá likvidita =

Likvidita = zda je podnik schopen včas splatit své krátkodobé závazky(dluhy).

Jde o vzájemný vztah mezi položkami aktiv (oběžná aktiva) a položkami pasiv (krátkodobými závazky).

Rozeznáváme:

Solventnost = schopnost podniku získat prostředky na úhradu svých zavazků,relativní přebytek aktiv nad závazky.

Likvidita = schopnost podniku momentálně uhradit své splatné závazky – měřítkem krátkodobé nebo okamžité solventnosti

Likvidnost = jedna z charakteristik konkretního druhu majetku

Problém likvidnosti majetku:

1)Finanční majetek – peněžní prostředky 1.stupně

2)Pohledávky za odběrately – prostředky 2.stupně

3)Zásoby hotových výrobků a zboží – prostředky 3.stupně

Ukazatelé likvidity se člení podle likvidnosti části oběžných aktiv uvedených v čitately:

1)Běžná likvidita (likvidita 3.stupně), dop.hodnota 2-3 = finanční zdraví podniku

2)Pohovotová likvidita (likvidita 2.stupně),dop.hodnota 1-1,5

3)Okamžitá likvidita (likvidita 1.stupně),dop.hodnota 0,2-0,5

Běžná likvidita= znamená,kolikrát je podnik schopen uspokojit svoje věřitele,kdyby proměnil veškerá oběžná aktivita v daném čase v hotovost.Čím vyšší je hodnota ukazatele,tím je obecně pravděpodobnější zachování platební schopnosti podniku.

Pohotová likvidita = vyšší hodnota ukazatele znamená,že značný objem oběžných aktiv je vázán ve formě pohotových prostředků,které přináší malý nebo žádný úrok.Jejich nadměrná výše vede k neproduktivnímu využívání do podniku vložených prostředků.Je vhodné stanovit optimální výši oběžných aktiv.

Okamžitá likvidita

· Aktivity – měří, jak efektivně hospodaří podnik se svými aktivy, pokud jich má více, než je účelné, vznikají mu zbytečné náklady a nižší zisk.

§ Obrat stálých aktiv =

§ Obrat celkových aktiv =

§ Obrat zásob ve dnech =

§ Obrat pohledávek ve dnech =

Obrat = kolikrát za rok se daná položka využije pro podnikání

Doba obratu měří,,počet dní za který se položka obrátí''.

Obrat celkových aktiv

Udává počet obrátek celkových aktiv v tržbách za daný časový interval(zpravidla rok)

Doporučená hodnota je 1,6 – 3,je-li hodnota nižší než 1,5 je nutno prověřit možnosti efektivního snížení celkových aktiv.

Obrat stálých aktiv

Měří využití stálých aktiv,požadované hodnoty by měly být vyšší než ukazatelé využití celkových aktiv.

Obrat zásob

Kolikrát je v průběhu roku každá položka zásob podniku prodána a znovu uskladněna,slabinou tohoto ukazetele je,že tržby odrážejí tržní hodnotu,zatímco zásoby se uvádějí v pořizovacích cenách.Proto ukazatel často nadhodnocuje skutečnou obrátku.

Doporučená hodnota je závislá na oboru výroby a zpravidla závisí s oborovým průměrem.Nízký obrat zásob svědčí i o jejich nízké likviditě.

Pokud ukazatel vychází v porovnání s oborovým průměřem příznivý(vyšší),podnik nemá zbytečně nelikvidní zásoby,které by vyžadovaly zbytečné financování.

Při nízkém obratu zásob a nepoměrně vysokém ukazateli likvidity → podnik má zastaralé zásoby → reálná hodnota je nižší než cena uvedena v účetních výkazech.

Doba obratu pohledávek

Období od okamžiku prodeje na obchodní úvěr,po které musí podnik v průměru čekat,než obdrží platby od svých zákazníků,je-li delší než doba splatnosti → obchodní partneři neplatí své účty včas.

Doba obratu závazků

Ukazatel určuje ve dnech dobu,která uplyne mezi nákupem zásob a jejich úhradou.

Finanční manažer tento ukazatel neustále sleduje,protože nákup na obchodní úvěr představuje peněžní prostředky,které podnik po určitou dobu zadržuje a využívá k uspokojování vlastních potřeb.Současně je potřeba zabezpečit,aby v době splatnosti byl podnik platebně schopný.

· Zadluženosti – přináší informace o úvěrovém zatížení firmy.

§ Celková zadluženost =

§ Dlouhodobá zadluženost =

§ Běžná zadluženost =

 

Nejčastěji používáme ukazatelé zadluženosti:

1)Poměr vlastního kapitálu a celkových aktiv

2)Poměr cizího kapitálu a celkových aktiv

3)Poměr vlastního a cizího kapitálu(finanční páka)

4)Poměr dlouhodobého cizího kapitálu a celk.aktiv

5)Úrokové zatížení – ukazatel úrokového krytí

Ukazatelé zadluženosti vypovídají o tom,kolik majetku podniku je financováno cizím kapitálem.Zajímá především investory a poskytovatelé dlouhodobých úvěrů.

Zadluženost není pouze negativní charakteristikou podniku,její růst může přispět růstu rentability vlivem působen finanční páky.Zvyšuje však riziko finanční nestability.

Koeficient samofinancování = sleduje dlouhodobou stabilitu podniku,jakým způsobem podnik financuje svá aktiva.Závisí na velikosti podniku,oboru podnikání,dostupnosti zdrojů atd.Sleduje,do jaké míry podnik financuje aktiva vlastním kapitálem.

Vysoká hodnota = vysoká stabilita,vlastní kapitál je nejdražší → negativní vliv na rentabilitu podniku.

Nízká hodnota = vyšší riziko úpadku,přináší zisky pro vlastníky

Ukazatel celkové zadluženosti (ukazatel věřitelského rizika) – v případě likvidace roste riziko věřitelům úměrně růstu zadluženosti,věřitelé preferují nízký ukazatel zadluženosti,vlastníci zase vyšší finanční páku,aby znásobili svoje zisky.

Mezí mírou zadluženosti a platební schopností neexistuje žádný přímý vztah,pokud je míra zadluženosti více než 50% je těžké získat úvěr a když jej získáme,má velmi vysoký úrok.

 

Vysvětlení zkratek:

· VK = vlastní kapitál,

· CK = cizí kapitál,

· T = tržby,

· CK_KR = krátkodobý cizí kapitál,

· CK_DL = dlouhodobý cizí kapitál,

· OA = oběžná aktiva,

· SA = stálá aktiva,

· FM = finanční majetek,

· KP = krátkodobé pohledávky.

S čím srovnáváme výsledky FA podniku =

· s rozpočtem nebo plánem

· s doporučenou hodnotou(orientační)

· se stanovenou normou(standartem)-jaké hodnoty by se mělo dosáhnout např. Likvidita 1-1,5

· se stejným ukazatelem podniku ve stejném období(konkurence,stejné odvětví)

· se stejným ukazatelem stejného podniku v jiném časovém období

Uživatelé finanční analýzy

Investoři, manažeři, zaměstnanci, banky, konkurenti, stát a jeho orgány, burzovní makléři, zákazníci(odběratelé),obchodní partneři(dodavatelé)

Investoři = informace z FA využívají pro budoucí rozhodování o investicích. Zajímají se o míru rizika a ziskovosti vloženého kapitálu

Manažeři = informace z FA využívají pro finanční řízení podniku, umožňuje toto řízení zdokonalovat v dlouhodobém i krátkodobém horizontu. Potřebují znát ziskovost provozu, efektivnost využití zdrojů, likviditu podniku apod.

Zaměstnanci = využívají informace z FA ke zjištění stability podniku → stabilita zaměstnání, mzdové a sociální jistoty

Obchodní partneři(dodavatelé, zákazníci) = dodavatelé zajímá především platební schopnost podniku, likvidita a celková dlouhodobá stabilita. Zákazníky zajímá, zda je podnik schopný splnit své závazky.

Banka = informace z FA slouží k rozhodování o poskytnutí úvěru, jeho výši a podmínkách jeho poskytnutí.

Konkurence = srovnávají výsledky FA podniku se svými vlastními

Stát a jeho orgány = využívá výsledky FA k posouzení, zda nedochází k daňovým únikům, pro srovnáni statistik či pro kontrolu podniků se státní majetkovou účastí.

Burzovní makléři = informace FA využívají pro rozhodování o obchodování s cennými papíry.

 

BONITNÍ A BANKROTNÍ MODELY

Tzv. bonitní (diagnostické) modely

Tyto modely hodnotí podnik jedním systetickým koeficientem na základě účelově vybraného souboru ukazatelů, který nejlépe umožňuje její klasifikaci.

Tyto modely ověřují schopnost podniku uspokojovat nároky investorů a věřitelů.

1)Bonitní modely = finanční zdraví podniku

a)Indikátor bonity

b)Quick-test

c)Model finančního zdraví

 

A) Indikátor bonity

Index bonity, který je také nazýván indikátor bonity, je založen na multivarianční diskriminační analýze podle zjednodušené metody.

V tomto ukazateli je celkově 6 poměrových ukazatelů.

Vybrané poměrové ukazatele:

x1 = cash flow / cizí zdroje

x2 = celková aktiva / cizí zdroje

x3 = zisk před zdaněním / celková aktiva

x4 = zisk před zdaněním / celkové výkony

x5 = zásoby / celkové výkony

x6 = celkové výkony / celková aktiva

Zjištěná hodnota každého z nich se násobí stanovenou vahou. Součiny se sčítají. Suma sečtených součinů představuje souhrnnou veličinu, která se pak zařadí do stupnice hodnocení.

Čím je hodnota IB vyšší, tím je finančně-ekonomické hodnocení firmy lepší.

 

B) Quick-test

Prvním z ukazatelů je kvóta vlastního kapitálu, která udává podíl vlastního kapitálu na celkové bilanční sumě.

Druhým z ukazatelů je doba splácení dluhu z cash flow. Tento ukazatel udává za jakou dobu by byl podnik schopen splatit všechny své dluhy z cash flow.

Další dva ukazatele jsou pak rentabilita tržebměřená cash flow a rentabilita aktiv.

Na základě dosažených hodnot ukazatelů se firmě přidělí body. Výsledná známka je pak určena jako jednoduchý aritmetický průměr známek získaný zajednotlivé ukazatele.

Výstupem Quick testu je:

Bonitní firma

Šedá zóna

Potíže ve finančním hospodaření firmy

 

C) Model finančního zdraví

Míra odolnosti financí podniku vůči provozním rizikům.

Vyjádřeno klíčovou skupinou ukazatelů:

úroveň rentability,

likvidity,

zadluženosti,

aktivity

Záleží na finanční situaci jak ji zobrazují účetní výkazy

V zásadě se neliší od modelů bonity, využívaných v bankách pro klasifikaci úvěrové způsobilosti

 

Druhy:

Rentabilita celkového kapitálu

Rentabilita vlastního kapitálu

Provozní pohotová likvidita

Krytí zásob pracovním kapitálem

Krytí čistých dluhů

Krytí čistých dluhů

 

Výstup modelu finančního zdraví:

Pevné zdraví

Dobré zdraví

Slabší zdraví

Křehké zdraví

2)Bankrotní modely = finanční tíseň podniku

Tzv. bankrotní (predikční) modely

predikce finanční tísně - zabývá se rizikem úpadku

platební neschopnost - nejčastější příčina úpadku a zániku podniku

předlužení - chronická ztrátovost

Finanční tíseň nastává tehdy, pokud problémy s platební neschopností nelze vyřešit bez výrazných změn v provozní a / nebo finanční činnosti (restrukturalizace, reorganizace)

 

a)Beaverův model

b)Altmanovo Z-Scóre

c)Modely,,IN''

 

A) Beaverův model

Beaver ze své analýzy vyvodil závěr, že finanční poměrové ukazatele mají vypovídací sílu již pět let před úpadkem firmy.

Beaverův model:

pokles cash flow netto

pokles cash flow z provozní činnosti

problémy s cash flow z finanční činnosti

problémy s cash flow v investiční činnosti

 

B) Altmanovo Z-score

Altmanův model je založen na použití jedné z vyšších metod finanční analýzy, a to tzv. diskriminační analýzy. Jedná se o statistickou metodu, která spočívá v třídění objektů do dvou nebo více předem definovaných skupin dle určitých charakteristik.

Index vychází z hodnot pěti poměrových ukazatelů. Tyto poměrové ukazatele jsou spojeny do jednoho hodnotícího ukazatele.

Čím vyšší je hodnota Z, tím je finanční zdraví podniku lepší.

 

Poměrové ukazatele:

X(1) = (oběžná aktiva - krátkodobé závazky) / suma aktiv

X(2) = nerozdělený zisk / suma aktiv

X(3) = zisk před zdaněním a úroky / suma aktiv

X(4) = tržní hodnota vlastního kapitálu / účetní hodnota celkového dluhu

X(5) = tržby / suma aktiv

 

Stupnice hodnot:

finančně zdravý podnik

podnik s určitými finančními potížemi

přímí kandidáti bankrotu

 

C) Modely "IN"

Manželé Neumaierovi sestavili indexy důvěryhodnosti IN na základě souboru 100 českých podniků.

Tyto indexy odráží zvláštnosti českých účetních výkazů a ekonomické situace v ČR.

Obdobně jako Altmanovo Z-score obsahuje index důvěryhodnosti IN standardní poměrové ukazatele z oblasti aktivity, výnosnosti, zadluženosti a likvidity.

Postupem času byly vytvořeny 4 varianty indexu důvěryhodnosti.

IN95 (1995) byl původní index se zaměřením na schopnost podniku dostát svým dluhům, bankrotní model.

INDEX DŮVĚRIHODNOSTI IN01 souhrnný koeficient = soustava ukazatelů, pro hodnocení finančního zdraví podniku pro ČR, tzv. index důvěryhodnosti českého podniku

IN99 bonitní model konstruován z pohledu vlastníka. Jedná se o aktualizaci IN95. Index IN99 může být vhodným indikátorem tvorby hodnoty zejména pokud nelze pracovat s tržními cenami akcií firmy kvůli jejich nízké vypovídací schopnosti a nebo pokud nejde stanovit náklad vlastního kapitálu.

IN05 (2004) je zatím posledním indexem. Tento index je aktualizací indexu IN01.

17.

17. ŘÍZENÍ AKTIV A MAJETKOVÁ STRUKTURA PODNIKU

Řízení oběžných aktiv, řízení hotovosti, zásob a pohledávek.

 

MAJETKOVÁ STRUKTURA PODNIKU

Majetek = souhrn všech věcí, finančních prostředků, pohledávek a jiných majetkových hodnot, které podnikatelskému subjektu slouží k podnikání.

àhmotné, nehmotné a finanční prostředky, které podnik vlastní

àmohou to být i prostředky, které podnik nevlastní, ale které při své hospodářské činnosti používá (např. na základě nájemní smlouvy, formou leasingu).

- majetková struktura závisí: - na odvětví a typu podniku, na finanční politice podniku

- faktory ovlivňující výši majetku: - rozsah tržeb, stupeň využití majetku (úroveň hospodaření s majetkem), cena majetku

- členění:

1.Členění majetku podle druhů

 

2.Zdroje krytí majetku – kde jsme na něj vzali peníze

Bilanční rovnice: AKTIVA = PASIVA

Majetek podniku = souhrn všech věcí, peněz, pohledávek a jiných majetkových hodnot, které patří podnikateli a slouží k jeho podnikání = Aktiva

 

1.DLOUHODOBÝ MAJETEK

- používání nad 1 rok, minimální cena (hmotný 40 000 a nehmotný 60 000Kč), musí se odepisovat

 

- členění: a) HMOTNÝ – např. budovy,stroje, dopravní prostředky, pískovny

- používání nad 1 rok, min. cena 40 000Kč, odepisuje se

- opotřebovává se, odepisuje se (kromě půdy a uměl.předmětů)

- člení se: movitý (lze přenést) a nemovitý (spojené s pevným základem)

 

b) NEHMOTNÝ – např. licence, software, firemní značka, ocenitelná práva

- používání nad 1 rok, odepisuje se, min. cena 60 000 Kč - tato cena není pravidlem (je dána ze zákona pro daňové účely)

- opotřebovává se

 

c) FINANČNÍ – např. dlouhodobé cenné papíry (akcie, obligace,..) a půjčky poskytnuté jiným podnikům (pohledávky)

- používání nad 1 rok, neodepisuje se, min cena není stanovena

 

- pořízení: nákup, vlastní výroba, darování, převod z osobního majetku, vklad majetku společníky, leasing

- financování: vlastní zdroje (zisk, vklad), cizí zdroje (úvěr), leasing (pronájem)

- vyřazení: prodejem, likvidací v důsledku opotřebení, likvidací v důsledku škody a manka, darováním, přeřazení do os.užívání podnikatele

- oceňování: HM a NM – pořizovací cenou (cena pořízení + náklady související s pořízením)

- reprodukční pořizovací cenou – cena majetku kdy se o něm účtuje

- vlastní náklady – vlastní výroba

FM – pořizovací cenou + přímé náklady související s pořízením

- opotřebení: fyzické (používání) a morální (technické zastarání)

- evidence: zápis o převzetí a vyřazení, inventární karta

2.OBĚŽNÝ MAJETEK

- je to majetek krátkodobého charakteru, spotřebovává se najednou a mění svoji formu z

jedné složky na druhou, je neustále v pohybu

 

- členění: a) ZÁSOBY - materiál – při výrobní činnosti přechází do výrobků a tvoří jeho podstatu - např. pomocné mat., obaly, pohonné hmoty,kancelářské potřeby,..

- nedokončená výroba (např. rozešité kalhoty, neupečený rohlík)

- polotovary (např. odlitek, deska dřeva)

- hotové výrobky –produkty, které prošly všemi výrobními operacemi

- zboží – vše, co je nakoupené za účelem dalšího prodeje

- zvířata – nikoliv základní stádo

 

b) FINAČNÍ OM - peníze v pokladně (v hotovosti)

- peníze na bank. účtech

- ceniny – kolky, stravenky, poukázky, tel. karty,..

- krátkodobý FM – majetkové cenné papíry (akcie), vlastní akcie, dlužné cenné papíry, vlastní dluhopisy

 

c) POHLEDÁVKY - peníze, které firmě dluží odběratelé, společníci, zaměstnanci, dlužníci - např. DPH, nadměrný odpočet, přeplatek záloh, přeplatek silniční daně, pojišťovny

 

Likvidnost = schopnost jednotlivých aktiv přeměnit se co nejdříve na peníze

Likvida = schopnost podniku uhradit své závazky v nejbližší době

Insolvence = platební neschopnost

 

ŘÍZENÍ OBĚŽNÝCH AKTIV (OBĚŽNÉHO MAJETKU)

Řízení a financování oběžného majetku:

Řízením oběžného majetku se rozumí činnost podnikového managementu, která se zabývá, podle zaměření a cílů podniku, stanovením a udržováním optimální výše a struktury této čá sti majetku, v koordinaci s řízením ostatních aktivit podniku.

Předmětem řízení je stanovení potřeby oběžného majetku pro naplnění podnikových cílů a zároveň stanovení výše a druhů finančních zdrojů pro krytí krátkodobých podnikových potřeb.

V souvislosti s řízením majetku podniku je třeba vysvětlit tzv. kapitálovou pot ře bu. Podnik ke své činnosti potřebuje určitou výši majetku (fixního i oběžného). Tato potřeba současně určuje nutný objem finančních zdrojů pro krytí aktiv – proto se používá název „kapitálová potřeba“.

 

 

Faktory ovlivňující výši kapitálu vázaného ve věcných formách oběžných aktiv:

1. doba vázanosti kapitálu ve v ěc ných formách ob ěž ných aktiv, tj. doba, která uplyne od okamžiku uskutečnění výdajů do doby jejich uvolnění v podobě připsání peněz na účet dodavatelského podniku (zaplacení odběratelem),

2. denní výše (objem) takto vázaného kapitálu. Uvádí se také jako denní výdaje, denní spotřeba.

Výši kapitálu vázaného ve věcných formách oběžného majetku je možné globálně stanovit takto: KPc= D ⋅V

KPc... průměrná potřeba kapitálu vázaného ve věcných formách oběžného majetku v peněžních jednotkách

D... průměrná doba vázanosti kapitálu ve věcných formách oběžného majetku ve dnech

V... průměrná denní potřeba kapitálu (průměr. denní výdaje, průměr..denní spotřeba v peněžních jednotkách)

OM představuje prostředky, u nichž je relativně krátká doba obratu, tj. přeměna v peněžní prostředky.

Majetek, který svým charakterem má krátkou dobu použití (do 1 roku). Kapitál vázaný v OM = pracovní kapitál (ovlivňuje likviditu a flexibilitu financování).

Výše OM ovlivňuje výši kapitálu v něm vázaného.

 

- strategie v oblasti financování OM:

Neutrální strategie

trvale přítomný objem OM je financován dlouhodobým kapitálem a pohyblivý objem OM je financován krátkodobým cizím kapitálem

Agresivní strategie

krátkodobě je financována i část trvale přítomného majetku

Konzervativní strategie

dlouhodobými finančními zdroji je financována i část pohyblivého OM.

 

Flexibilní krátkodobá finanční politika = držba vysoké úrovně hotovosti a krátkodobých obchodovatelných cenných papírů, vytváření značných zásob a udělování liberálních dob splatnosti firemním odběratelům a zákazníkům

Restriktivní finanční politika = držba minimální možné úrovně hotovosti, neinvestování do cenných papírů, vytváření minimálních zásob a neposkytování dodavatelských úvěrů

 

- financování OM - cizí zdroje.

Krátkodobé financování:

· Obchodní úvěr

· Bankovní úvěry

· Ostatní

Dlouhodobé financování:

· Venture capital:

- synergický efekt


- venture kapitálový investor se stává menšinovým podílníkem na kapitálu s právem

Venture kapitáloví investoři se mezi sebou odlišují velikostí a odvětvovou orientací, především zaměřením na určitou fázi rozvoje podniku:


· předstartovní financování (financování vývoje výrobku)


· start-ups: startovní financování (připravený produkt)


· spin-offs: podniky vzniklé z vývoje a výzkumu


· financování počátečního rozvoje (podniky existující méně jak 3 roky bez zisku)

Tyto tři typy jsou velmi rizikové, protože investor nevidí žádné minulé úspěchy podniku.

· Emise dluhopisů

· Dlouhodobý úvěr

· Projektové financování a dotace

· Leasing

ŘÍZENÍ HOTOVOSTI

ŘÍZENÍ HOTOVOSTI

1. synchronizace plateb a příjmů, tedy hotovosti, kterou získává (cash inflows) a hotovosti, která z firmy odtéká (cash outflows)

2. firma může redukovat potřebný hotovostní zůstatek a zároveň zabránit nutnosti vypůjčovat si, která s sebou vždy přináší dodatečné náklady

3. buďto se firma bude snažit o urychlení inkasa plateb svých zákazníků, nebo přistoupí ke zpomalení plateb vlastních

 

- pokladní hotovost nepřináší žádný výnos a vklady na účtech na viděnou pouze velmi nízký, držba se však pojí s alternativními náklady (Opportunity Costs)

- pokud firma špatně odhadla načasování svých plateb a nastane nedostatek hotovosti, je pak nucena prodat cenné papíry či dokonce si vypůjčit potřebné prostředky od jiného subjektu

- tyto transakce jsou spjaty s transakčními náklady (Trading Costs)

- celkové náklady jsou tedy dány úrovní alternativních i transakčních nákladů pro danou výši hotovosti

 

= Za optimální je pak považována taková úroveň hotovosti, při níž se alternativní a transakční náklady sobě rovnají - úroveň nejnižších celkových nákladů držby hotovosti.

ŘÍZENÍ PENĚŽNÍCH PROSTŘEDKŮ

-hotovosti a prostředky podniku na bankovních účtech a přiřazují se k nim i další rychle likvidní prostředky jako ceniny, šeky, poukázky na zboží.

-souhrn činností směrující k permanentnímu zabezpečování potřebné výše peněžních prostředků v potřebném místě̌ a čase při optimálních nákladech.

 

Potřeba peněžních prostředků vyplývá ze tří motivů:

1. transakční – zabezpečí běžné činnosti podniku

2. zajišťovací – ochrana proti výkyvům

3. spekulační – rychlé a efektivní využití investičních prostředků

 

Řízením peněžních prostředků (hotové peníze, peníze na běžném účtu, krátkodobá depozita) rozumíme soubor činností, které směrují ke stálému zabezpečování peněžních prostředků, v potřebném místě a čase, při minimálních nákladech spojených se zabezpečením těchto prostře