Aktiva rozvaha pasiva

4 5 6 7 8 9 10

Stálá aktiva:

a)dlouhodobý hmotný majetek

- Budovy, stroje, zařízení,pozemky

B)DNM

-software,licence,know-how…

c)DFinančníM

-cenné papíry-jako podíly

v jiných firmách (délé jak 1 rok)

Oběžná aktiva:

a)Finančním

-peníze na bankovních účtech

-nebo na pokladně

-ceniny

-kolky...

b)zásoby

4 formy:

1.materiál,

2. Polotovar-nedokončená výroba

3.dokončená výroba à výrobek

4.zboží

c)pohledávky =někdo nám dluží,

-krátkodobé

-dlouhodobé pohledávky

Druhy rozvahy:

• řádná

• mimořádná

• mezitímní

• počáteční

• konečná

• zahajovací (sestavuje se při vzniku podniku)

• srovnávací (používá se při finanční analýze)

Rozvaha je sestavována minimálně ke konci účetního období jako konečná (výroční) rozvaha. Je možné ji však sestavovat častěji (půlročně, čtvrtletně nebo měsíčně) jako řádné (běžné) rozvahy. Rozvahu je také nutné sestavovat při mimořádných událostech jako např. založení podniku – počáteční rozvaha, změně právní formy podniku, fúzi, rozdělení podniku, likvidaci, sanaci, konkurzu, vyrovnání). Taková rozvaha se nazývá mimořádná rozvaha. Výsledovka s rozvahou a s doplňující přílohou tvoří roční závěrku. Podniky s majetkovou účastí (20%) v jiné společnosti sestavují tzv. konsolidovanou účetní závěrku.

Každá hospodářská operace vyvolává změny v položkách rozvahy a to jak na pravé tak i na levé straně. Tento bilanční princip (Σ aktiv = Σ pasiv), tj. že každá změna je zachycována dvakrát, je základem i pro soustavu účtů podvojného účetnictví.

Využití pojmu Rozvaha v praxi: Rozvaha by měla být strukturována tak, aby přehledně ukazovala, co podnik vlastní (tj. strukturu majetkovou) a z jakých zdrojů tento majetek pořídil (tj. strukturu kapitálovou). Další údaje, které lze z rozvahy vyčíst jsou jeho finanční situace (hospodářský výsledek jako saldo mezi aktivy a pasivy), stupeň zadlužení, likvidity aj. Nepodává však informace o tvorbě hospodářského výsledku. To zajišťuje výsledovka (výkaz zisku a ztrát).

VÝKAZ ZISKŮ A ZTRÁT

Výkaz zisků a ztrát (Income statement) označován také jako výsledovka, je pojem, který označuje finanční výkaz zachycující vztahy mezi výnosy podniku za určité období a náklady potřebnými na jejich vytvoření. Výkaz informuje o tom, jak úspěšný podnik ve sledovaném období byl, jakého dosáhl hospodářského výsledku.

Protože výnosy jsou souhrnem peněžních prostředků, které podnik získá ze všech svých činností, a náklady znamenají vyjádření peněžní hodnoty účelně vynaložené v daném období k získání výnosů, výsledný čistý zisk zobrazuje účetní stav, nikoliv skutečné hotovostní toky.

Funkce VZZ spočívá zejména v měření výsledků hospodaření. Převažují-li výnosy nad náklady, hospodařila firma se ziskem, v opačném případě, když náklady firmy jsou v daném období vyšší než její výnosy, je výsledkem hospodaření ztráta. Výsledek hospodaření se vykazuje také v rozvaze jako součást vlastního kapitálu.

Použití výsledovky v praxi: Výsledovka s rozvahou a s doplňující přílohou tvoří roční závěrku. Podniky s majetkovou účastní (20%) v jiné společnosti sestavují tzv. konsolidovanou účetní závěrku.

Struktura výkazu zisků a ztráty

V současné době je v ČR úprava výkazu zisku a ztráty založená na zjednodušeném druhovém členění nákladů. Náklady a výnosy jsou uspořádány do určitých oblastí tvořících podnikatelskou aktivitu. Jde o oblasti provozní, finanční a mimořádné činnosti.

V ČR má výkaz zisku a ztráty stupňovitý způsob uspořádání, který zjišťuje výsledek hospodaření odděleně za jednotlivé (provozní, finanční, mimořádné) činnosti.

Provozní výsledek hospodaření zahrnuje ty účetní případy, které souvisí s pravidelně se opakující podnikovou činností, do provozních nákladů patří např. spotřeba materiálu, energie, odpisy, mzdové náklady, náklady na sociální zabezpečení, daně a poplatky, tvorba rezerv apod.

Finanční výsledek hospodaření je výsledek, který souvisí se způsobem financování a s finančními operacemi uskutečněnými ve sledovaném období. Do finanční činnosti se řadí například úroky, placené úroky jsou v nákladech a přijaté úroky jsou výnosovou položkou.

Výsledek hospodaření za běžnou činnost je součtem provozního a finančního výsledku hospodaření, snížený o daň z příjmu za běžnou činnost. Transformace účetního výsledku hospodaření na daňový základ se provádí na základě ustanovení zákona o daních z příjmu.

Mimořádný výsledek hospodaření je výsledek, kterého je dosaženo z nepravidelných, neočekávaných operací podniku. Vzniká v důsledku změn způsobu oceňování majetku, mank a škod, přebytků majetku finančních účtů a finančních investic, apod. Mimořádný výsledek hospodaření se určí jako rozdíl mezi mimořádnými výnosy a mimořádnými náklady a zdaní se sazbou daně z příjmu.

Výsledek hospodaření za účetní období je součtem výsledku hospodaření za běžnou činnost a mimořádného výsledku hospodaření.

CASH FLOW

CF charakterizujeme jako pohyb peněžních prostředků podniku (přírůstky, úbytky) za určité období v souvislosti s jejich ekonomickou činností. CF není možné ztotožňovat se stavem peněžních prostředků, jak je zachycen v rozvaze k určitému okamžiku. CF charakterizuje změnu stavu peněžních prostředků za určité období.

CF a zisk představují dvě kategorie, se kterými pracuje podnikový management denně. Výsledek hospodaření (zisk nebo ztráta) vzniká jako rozdíl mezi výnosy a náklady podniku za určité období. Zisk a stav peněžních prostředků se v reálu sobě obvykle nerovnají. Tato nerovnost je dána z důvodu časového(výnosy a příjmy vyjadřují pohledávky, náklady a výdaje závazky) a obsahového (náklady nejsou výdaje a výnosy nejsou příjmy) nesouladu mezi náklady a výdaji a mezi příjmy a výnosy. V míře, jak se odchylují příjmy od výnosů a výdaje od nákladů, se odlišuje i velikost cash-flow od zisku.

Cash flow můžeme rozlišit dle základních činností:

- Provozní činnosti - všechny peněžní toky, které vyplývají z hlavní podnikové činnosti.

- Investičních činností - jsou druhou úrovní výkazu cash flow, počítá se pořízení a prodej hmotného a nehmotného majetku, dále poskytování dlouhodobých půjček a přijímání jejich splátek.

- Finanční činnosti - zahrnují finanční toky ovlivňující velikost jmění jednotky, přijaté půjčky nebo úvěry zabezpečující navýšení vlastního kapitálu.

Když se sečtou všechny tři oblasti (provozní, investiční a finanční činnosti), tak je vypočítán celkový čistý finanční tok. Správný výsledek se musí rovnat stavu hotovosti v pokladnách a na bankovních účtech.

Členění podle činností umožňuje uživatelům přehledu o peněžních tocích vyhodnocovat váhu jednotlivých činností na celkovou finanční situaci podniku a hodnotit vzájemné vazby mezi jednotlivými činnostmi – provozní, investiční, finanční činnost.

Cash flow z provozní činnosti – je odrazem aktivit ovlivňujících tvorbu čistého zisku. Patří sem zejména příjmy z prodeje výrobků, zboží a služeb, popř. přijaté zálohy od odběratelů; mezi provozní výdaje řadíme zejména výdaje dodavatelům za materiál, zboží a služby aj.

Cash flow z provozní činnosti lze zjednodušeně vyjádřit jako či stý zisk + odpisy + zm ěn a pracovního kapitálu, kde pracovní kapitál představuje položky oběžných aktiv a krátkodobých závazků.

Cash flow z investiční činnosti - zde jsou raženy peněžní příjmy a výdaje související s pořízením a vyražením dlouhodobého hmotného, nehmotného majetku a dlouhodobého finančního majetku. Patří zde také poskytování úvěrů, půjček a výpomocí spřízněným osobám, firmám.

Cash flow z finanční činnosti – jsou takové příjmy a výdaje, které mají za následek změnu velikosti vlastního kapitálu (příjmy z upsání základního kapitálu, peněžní dary a dotace) a dlouhodobých popřípadě i krátkodobých zdrojů.

Cash-flow celkem

= CF z provozní činnosti + CF z investiční činnosti + CF z finanční činnosti.

Cash-flow představuje:

- z dynamického hlediska příliv a odliv peněz podnikatele v rámci  určitého období,  

- ze statického (k určitému okamžiku) představuje výsledek přílivu a odlivu peníz, který se jeví jako rozdíl mezi příjmy a výdaji podnikatele za určité období. Znamená stav reálných peněz (hotovostních i bezhotovostních) k určitému okamžiku.  

Význam výkazu cash-flow spočívá především v tom, že umožňuje získat přehled o:  

· finančních a investičních procesech v příslušném účetním období,  

· finanční situaci podniku (o změnách ve finanční situaci podniku se  zaměřením na likviditu podniku),  

· finančních zdrojích z vlastní činnosti a cizích zdrojích,  

· změně stavu peněžních prostředků jako ukazatele, který vyjadřuje  likviditu podniku.  

Cash-flow se využívá k analýze příčin změn stavu peněžních prostředků, při krátkodobém a dlouhodobém plánování, k posuzování finanční stability podniku, k hodnocení efektivnosti podnikových investic pro vyjádření celkových peněžních příjmů a výdajů spojených s realizací a fungováním investic.  

Využití pojmu cash flow v praxi: Cash flow se vykazuje v přehledu o peněžních tocích jako součást účetní závěrky. Je důležitý pro řízení likvidity.

STRUKTURA CASH FLOW

Smyslem přehledu o peněžních tocích (výkazu cash-flow) je vysvětlit změny peněžních prostředků a peněžních ekvivalentů daného podniku za určité období. Účetní jednotka si může zvolit metodu zpracování výkazu cash-flow, obsahovou náplň peněžních prostředků a peněžních ekvivalentů.

Peněžní toky (cash-flow) představují přírůstky a úbytky peněžních prostředků a peněžních ekvivalentů.

Peněžní prostředky jsou peníze v hotovosti včetně̌ cenin, peněžní prostředky na účtech (včetně případného pasivního zůstatku běžného účtu) a peníze na cestě.

Peněžní ekvivalenty zahrnují krátkodobý likvidní majetek, který je snadno a pohotově směnitelný za předem známou částku peněžních prostředků a u tohoto majetku se nepředpokládají významné změny hodnoty v čase (např. dlouhodobé peněžní úložky s nejvýše tříměsíční výpovědní lhůtou, likvidní a obchodovatelné cenné papíry, pohledávky splatné do 3 měsíců).

METODY SESTAVENÍ CF

Při sestavování výkazu cash-flow se lze setkat s různými podobami tohoto výkazu, jež se liší formou, technikou sestavení a obsahovým vymezením.

Při vykazování cash-flow se používají dvě metody: 

1) přímá metoda - představuje skutečné sledování příjmů a výdajů v

souvislosti s jednotlivými hospodářskými operacemi, 

2) nepřímá metoda - spočívá v transformaci výsledku hospodaření do pohybu peněžních prostředků, který se dále upravuje o nepeněžní operace, změny majetku a zdrojů krytí v souvislosti s jednotlivými podnikovými činnostmi.

Pro každou metodu lze použít dva základní způsoby sestavení výkazu cash- flow:

1. bilanční způsob - dává přehledné a oddělené vykazování zdrojů a užití peněžních prostředků,

2. sloupcový způsob (retrográdní) - vyjadřuje salda toků z provozní, investiční, finanční činnosti, které vedou k lepší vypovídací schopnosti výkazu o finanční situaci

podniku.

NEPŘÍMÁ METODA sestavení výkazu cash-flow je výhodnější a mnohem

přehlednější. Využívá se především pro rozborové účely.

Základním zdrojem informací pro získání vstupních údajů pro výpočet a sestavení výkazu cash-flow nepřímou metodou je rozvaha a výkaz zisku a ztráty za účetní období. Z rozvahy je nutno vyčíst změny stavu aktiv (majetkové struktury) a pasiv (kapitálové struktury). Následující tabulka uvádí co lze obecně považovat za příjem nebo výdaj.

Cash-flow se člení podle základních aktivit podniku na CF z provozní, investiční a finanční činnosti. Schéma nepřímé metody výpočtu cash-flow je uvedeno v následující tabulce.

Správnost výpočtu celkového cash flow ověříme porovnáním se změnou stavu peněžních prostředků (údaj, který nalezneme v rozvaze). Při správném  výpočtu se pak celkové cash flow musí rovnat změně stavu peněžních prostředků.

VH z provozní činnosti > 0 a CF z provozní činnosti > 0

nejlepší varianta, jaká může nastat, dá se předpokládat, že firma vhodně hospodaří se svěřenými finančními prostředky

VH z provozní činnosti > 0 a CF z provozní činnosti < 0

Firma neinkasuje dostatečně rychle finanční prostředky, může mít v takovéto situaci problémy se zajištěním dostatečného množství finančních prostředků pro běžný chod podniku

VH z provozní činnosti < 0 a CF z provozní činnosti > 0

Situace naznačuje neschopnost managementu dostatečným způsobem zhodnocovat vložený kapitál a signalizuje to také budoucí možné problémy v hospodaření firmy.

Následuje neochota investorů vstupovat do firmy, které nezajistí zhodnocení finančních prostředků

VH z provozní činnosti < 0 a CF z provozní činnosti < 0

Tato situace je nejnepříznivější, oba výkazy signalizují problémy v hospodářské situaci podniku. Z dlouhodobého hlediska je tato firma neudržitelná.

VAZBY MEZI FINANČNÍMI VÝKAZY

Vazby mezi finančními výkazy jsou zobrazeny v tzv. tří bilančním systému. Integrujícími prvky jsou zisk a peněžní prostředky. Zisk spojuje rozvahu s výkazem zisku a ztráty. Výkaz cash-flow je spojen s rozvahou položkou peněžní prostředky.

Mezi rozvahou, výkazem zisku a ztráty a cash-flow může docházet ke čtyřem typům hospodářských operací. Tyto operace jsou:

1. finančně účinné, neovlivňující zisk, 

2. ziskově účinné, neovlivňující peněžní prostředky,

3. ziskově a finančně účinné,

4. neovlivňující ani zisk, ani peněžní prostředky.

Transakce 1. typu zachycují peněžní toky sledovaného období, které mají charakter finanční operace, nebo které nemají věcnou a časovou vazbu k danému sledovanému období.

Transakce 2. typu se týkají toků časově a věcně zapříčiněných ve sledovaném období, u nichž se již realizovaly peněžní toky před tímto obdobím, nebo se budou realizovat po něm.

Nejjednodušší jsou transakce 3. typu, neboť̌ zachycují peněžní toky věcně a časově zapříčiněné ve sledovaném období.

Transakce 4. typu se týkají neziskových a nefinančních přesunů uvnitř rozvahy.

VAZBA MEZI ROZVAHOU A VÝKAZEM ZISKŮ A ZTRÁT

Integrujícím prvkem těchto dvou výkazů je výsledek hospodaření, který je vykazován:

· v rozvaze na straně pasiv jako přírůstek vlastního kapitálu,  

· ve výkazu zisku a ztráty, kde je dán rozdílem výnosů a nákladů.  

Rozvaha udává absolutní velikost výsledku hospodaření, ale vysvětlení způsobu vzniku tohoto výsledku hospodaření zobrazuje pouze výkaz zisku a ztráty, který udává při jakých nákladech a výnosech bylo daného výsledku hospodaření dosaženo.  

Vazbu mezi rozvahou a výkazem zisku a ztráty lze vyjádřit tímto schématem:  